Červenec 2017

Změna

23. července 2017 v 11:34 | edgar |  Téma týdne
Bylo brzy ráno kolem třetí hodiny. Koukal ven na ulici a pozoroval opilce, kteří šly domů nebo jen měnily lokály. Netrpělivě čekal až přijde. Pořád se mu honila hlavou spousta otázek. Nebyl si jistý jestli to chce udělat. Přece jen to bylo velké rozhodnutí, ale jinou možnost nemá, pokud chce změnit svůj život. Pořád se díval z okna. Pozoroval opilce jak se vzájemně podpírají a motají se. Podíval se na hodiny, aby věděl jaký čas. Ticho bytu přerušilo klepání na dveře. Konečně pomyslel si a šel otevřít.

Za dveřmi stál muž kterému typoval tak pětadvacet let. Měl blond dlouhé vlasy stažené do černou gumičkou. Jeho oči byly modré a působily dojmem, že vidí do lidí, ten pohled mu byl velice nepříjemný. Byl oblečen jako manažer nadnárodní firmy, jen bylo podivné, že všechno oblečení bylo černé. I když černá barva není ten pravý popis, spíš to byla temně černá, která působila dojmem, že pohltí vše světlé.

"Pan Michael?" Zeptal se.

"Ano."

"Výborně, mohu dál?"

"No, já nevím kdo jste a co chcete." Odpověděl, hlas se mu třásl.

"Promiňte, měl jsem dojem, že jsem očekáván." Řekl a podal mu ruku. "Jmenuji se Safrax."

"Aha, pořád ale nevím co chcete." Řekl s přemáháním. Cítil, že ten muž v něm probouzí všechny jeho strachy a můry.

"Když mi podáte ruku, tak to hned zjistíte." Řekl s úsměvem.

Dalo mu to práci, než se sám přemohl k tomu, aby mu podal ruku na pozdrav. Bylo na něm něco hodně děsivého, hlavně ty oči které nemrkaly. Dotknul se jeho ruky. Náhle slyšel všechny své přání, všechny své obavy a taky své touhy. Díval se na mladého muže a došlo mu, kdo je a co je zač.

"Promiňte." Řekl a otevřel dveře dokořán. "Můžete jít dál."

"Děkuji." Řekl a vešel.

Uvedl Safraxe do obývacího pokoje, kde se pohodlně usadil do křesla. Mezitím šel do kuchyně, kde si nalil panáka na kuráž jednoho a pak druhého. Chtěl si dát i třetího, ale rozhodl se, že teď už radši ne. Vzal ještě jednu skleničku a šel do obýváku za hostem, který seděl a hleděl upřeně před sebe. Zdálo se, že na někoho kouká, nebo že někoho poslouchá, ale nikdo v místnosti, krom něho a Safraxe, není. Postavil na stůl láhev a panáky.

"Troška alkoholu na posílení." Řekl a hned nalil do sklenic. Zvedl skleničku a řekl. "Na zdraví."

"Na zdraví." Řekl Safrax a vypil na ex obsah, nehnul ani brvou.

"Já, nevím jak začít a co vám říct. Navíc jste mě dost překvapil a podle toho podaní ruky tuším, že asi víte co chci." Vysypal rychle ze sebe.

"Čekal jste na mě netrpělivě u okna." Poznamenal Safrax.

"Ano, to jo. Jen vypadáte jinak, než jsem čekal. Když víte, že jsem čekal u okna, tak by jste měl vědět, že jsem i pochyboval o našem setkání." Cítil, že mu alkohol dává kuráž.

"Ano, vy smrtelníci a vaše představy." Pousmál se. "Už tolik let to dělám a pořád mě to překvapuje." Poznamenal spíš pro sebe. "Samozřejmě, že o vašich pochybnostech vím. Mají je všichni. Pokaždé se bojí, to k vám lidem patří."

"Moje obavy jsou podle mě oprávněné. Hodně jsem četl a zjistil, že málo kdo po schůzce s vámi dopadl dobře."

"Copak jste studoval za veledílo? Že si troufáte tohle tvrdit." Řekl ne moc přátelským hlasem.

"No, je to obecně známo." Začal cítit, že se jeho kuráž ztrácí.

"Takže co čekáte? Že si pro vás do roka a dne přijdu, nebo že budu čekat až opadá listí z dubu. Znáte vůbec někoho, kdo má aspoň nějaké zkušenosti s podnikem který zastupuji?" Mluvil monotónně bez emocí. Jen jeho oděv naznačoval jeho pocity, když vztahoval do sebe víc a víc světla.

"To zrovna ne." Řekl Michael a nalil další panáky. Začínal se svého hosta bát víc a víc.

"Takže může přejít k tomu co by jste chtěl?"

"Ano můžeme." Souhlasil a vypil obsah skleničky.

"Tak že vy by jste rád změnil celý svůj život, je to tak?"

"Ano to bych moc rád." Řekl a nalil si další skleničku. "Chtěl bych začít znova, ale tentokrát mít něco do začátku, víte. Talent, třeba hudební nebo mít lepší mozek, aby mi to myslelo, prostě už na startu být v dobré pozici." Oči mu plály, když to říkal a vypil další skleničku a další si nalil. "Taky by nebylo špatný být sportovec. Když o tom tak přemýšlím, že jo. Většinou jsou populární a mají spousty holek. Jéžiši, já neměl holku ani nepamatuji." Náhle se zasekl. Podíval se na hosta. "Vám to nevadí?" Zeptal se udiveně.

"Co by mi mělo vadit?"

"Řekl jsem Ježíši." Řekl na vysvětlenou a vypil panáka.

"Ne, to mi fakt nevadí to jsou pověry. Měl by jste se hlavně rozhodnout co chcete a hlavně jak to chcete."

"To je fakt takže mě nechte chvíli přemýšlet."

V hlavě mu to šrotovalo. Chtěl být hlavně ve své nové budoucnosti za vodou. Přemýšlel o tom být sportovec. Určitě by to pro něj byla ta správná cesta, pomyslel si. Chtěl sportovat, ale nakonec se rozhodl, že se radši válet u televize. Takže by to byla taková ironie. On lenoch by byl sportovec. Navíc si uvědomil, to jak se na něj budou holky lepit. To byl hlavní argument v rozhodování, protože jeho momentální sexuální život byl tak zoufalí, že to nešlo ani popsat. Rozhodl se. Podíval se přímo na Safraxe aby mu řekl své rozhodnutí.

"Nic neříkejte." Řekl "Znám vaše rozhodnutí. Teď se jen domluvíme co za to."

"No, to je část, které se bojím." Přiznal Michael.

"Není čeho se bát. O vaší duši zájem nemám."

"O co tedy?" Zeptal se a napil se rovnou z flašky.

"Jednou bude před vámi rozhodnutí a vy budete stát před otázkou. Jestli ano nebo ne. Vy zvolíte ano, to je celé."

"Jenom? Jak poznám, že to je to rozhodnutí? Čekal jsem něco jiného."

"To všichni čekají něco jiného." Poznamenal. "Když budete u toho rozhodnutí, tak to poznáte budu totiž u toho. Takže ráno se probudíte jako slavný sportovec. Je to ještě jedna věc."

"Jo vlastně nevím jaký sport." Řekl zamyšleně.

"Ne, to vědět nemusím, to záleží jen a jen na vás. Spíš jde o to vám ukázat, co se stane, když se rozhodnete špatně a zvolíte si odpověď ne místo ano."

Rychle vstal a chytil Mychaela za hlavu. Ten začal vidět strašné věci. Jako by někdo udělal film složený, z toho čeho sen on bojí. Bylo to nepopsatelné. Každá vteřina mu připadala jako rok. Když ho konečně pustil, tak se svalil na zem. Celý se třásl a byl zpocený. Zvedl hlavu na horu viděl, jak nad ním stojí Safrax. Neotevřel ústa, ale mluvil na něj, slyšel ho v hlavě. Řekl mu, že smlouva je uzavřená a ráno se probudí jako mladý a nadějný fotbalista.

Safrax už byl venku na ulici, nechal Michaela svému osudu, kterému jak už věděl neuteče. Rozhlídl se po ulici, asi dvacet metrů od něj byl muž. Byl zhruba v jeho letech, měl jemnou tvář a asi dvou metrová křídla, které viděl jen on. Usmál se a pokýval hlavou na pozdrav. Byl to jeho starý známí, takže mu odpověděl kývnutím, pak ukázal směrem, kde byl lokál, který byl zrovna otevřen. Nebyl to špatný nápad uznal Safrax. A šel za ním.

"Byl jsem u jednoho tvého jmenovce." Řekl Safrax s úsměvem.

"Všiml jsem si. Co chtěl?" Zeptal se anděl se zájmem.

"Však to znáš světoví mír a nakrmit chudé."

"Jak jinak, že." Řekl ironicky.

"Víš co nechápu?" Zeptal se Safrax.

"Nevím a myslím, že je toho hodně co nechápeš." Řekl kousavě a čekal co mu poví.

"To máš sice pravdu, že toho je víc. Ale momentálně fakt nechápu proč, když lidé chtějí změnit svůj život a kontaktují kvůli tomu zrovna mě, proč jsou tak sobecký." Řekl zamyšleně a hleděl přímo na anděla.

"Takže Michael teď bude rocková hvězda nebo filmová. A tebe to po těch letech stále překvapuje."

"Ne, bude fotbalista." Poznamenal zhuseně.

"Aha, tak to jo. Spíš jsem ho typoval na herce."

"To ani nechtěl. Když jsem mu hleděl do mysli při rozhodování, tak si vzpomenul, že dlouho nesouložil, tak se rozhodoval pudem a penisem, dost častý. Víš, můžu mu dát cokoliv, nápad jak léčit choroby, jak nasytit chudé, jak pomáhat lidem. Vlastně toho zmůžu víc než ty, který jim jen našeptáváš. A oni prostě ne. Změním svůj život aby byl víc sobeckej, a aby se pak za něj styděli. To mi fakt nedává smysl, když si uvědomíš jaká je cena."

"Nebude to tím, že málo koho napadne poprosit čerta o pomoc lidstvu." Zeptal se posměvačně.

"Nevím asi to tak bude. Každopádně na co si pak ti lidi říkají. Kdybych tak mohl změnit svůj život."

"Každý by chtěl něco změnit na svém životě, ty určitě taky a bylo by to sobecké."

Hlasování

15. července 2017 v 1:19 Téma týdne
"Tohle není můj hlas!" Vykřikoval starší pán, když bylo zveřejněné hlasování. "Nikdy bych nehlasoval pro toho hajzla." Dodal.

"Ticho chlape!" Okřikl ho, mladší muž vedle něj.

"A nebudu ticho. Tohle přece nechtěl nikdo z nás." Odpověděl mu.

"Kvůli tomu, že vy si asi nepamatuje, jak jste hlasoval nemusíte hned vznášet obvinění." Napomenul ho stejně starý muž.

"Tohle je už směšné. To tu nemusíme hlasovat, když si pak kandidát vítěství koupí." Řekl rozhořčeně a pomalu odcházel pryč.

Ještě za sebou slyšel pár nadávek a různého povyku. Už si jich, ale nevšímal. Rozhodl se, že tam nemusí být, když je hlasování vlastně k ničemu. Vyšel z budovy a vydal se na cestu domů. Byl tak naštvaný, že se rozhodl jít pěšky, aby si pročistil hlavu. Cestou domů si říkal, že se s tím musí něco udělat. Byl naštvaný, že někdo změnil hlas za něj. Byl naštvaný na své spolupracovníky, že to nechali dojít tak daleko. Když byl tak zabraný do svých myšlenek, tak si nevšiml, že celou dobu někdo sleduje. Dál byl ve svých myšlenkách. Přemýšlel o tom, že kontaktuje ostatní, aby zjistil jestli byl jediný, kdo měl změněný hlas, nebo jich bylo víc. Sám, ale nevěřil, že by mu odpověděly popravdě.

Netrvalo dlouho a došel k paneláku, kde měl byt. Otevřel vchodové dveře a šel k výtahu. Bydlel až úplně na hoře. Nastoupil do něj a stiskl tlačítko s číslem sedm. Když stál ve výtahu, tak uslyšel klapnutí vchodových dveří. Uvědomil si, že někdo musel jít za ním. V tu chvíli litoval, že nepočkal. Ta osoba bude muset buď jít pěšky nebo čekat na výtah. Sám to neměl rád, když mu takhle někdo ujel. Chtěl zmáčknout stopku a jed dolů, když měl prst už u tlačítka, tak uslyšel, že ta osoba běží po schodech. Řekl si, že to nějaký sportovec, takže nebude vadit, když vyjede až do cíle.

Vyšel z výtahu a šel chodbou k svému bytu. Vytáhl klíče a otevřel si dveře, vešel do chodby, klíče dal na botník a zavřel dveře za sebou. Začal si sundavat boty. když si je sundal, šel do pracovny. Sedl si do křesla a promnul si oči. Byt byl prázdný, všichni byly pryč. Podíval se před sebe na počítač a rozhodl se uskutečnit svůj plán. Kontaktovat ostatní, aby zjistil, jak ve skutečnosti hlasovali. Už chtěl vytáčet první číslo, když se ozval zvonek, který říkal, že je někdo u dveří. Nechtěl vstát. Byl rád, že už sedí nakonec, ale uznal, že musí, protože to byl určitě nějaký soused, který ho viděl přicházet. Zvedl se tedy z křesla a šel ke dveřím. Otevřel je.

Byl tam někdo koho neznal a netušil, kdo by to mohl být. Chtěl se ho zeptat co potřebuje, ale nestihl to. Dostal ránu do obličeje. Udělal dva kroky zpět a spadl na zem. Neznámí muž vešel do jeho bytu. Zavřel za sebou dveře. Sehnul se nad ním a dal mu další dvě rány do obličeje, pak ho vzal za ruce a odtáhl ho do jeho pracovny, která byla nejblíže. Posadil ho do křesla. Muž byl v šoku, nevěděl co má čekat. Proto moc neodporoval a navíc tušil, že by zápas s ním prohrál. Seděl tedy v klidu a čekal co se bude dít. Cítil, že to nebude nic dobrého.

"Víte proč tu jsem?" Zeptal se ho útočník. Muž nevěděl co říct, tak jen zavrtěl hlavou. To bylo jediné co dokázal udělat. "Tak pán neví." Řekl posměšně. "Tak to abych to objasnil. Víš co jseš zač? Nevíš viď. Jsi jen přežitek starých časů, který si buď zvykne, že teď vládneme my, anebo vypadneš z okna, když si budeš dávat cigaretu." Řekl a ukázal na okno v pracovně.

"Nebudu si zvykat, demokracie a svoboda je mi vším." Řekl rozhodně.

"Dobrá." Odpověděl a šel k oknu, aby ho otevřel dokořán.

Muž se rozhodl využít nepozornosti nezvaného hosta. Zvedl se z křesla viděl, že je k němu zády, tak ho může bez problému vystrčit z okna on. Pokusil se k němu přiblížit rychle a potichu. Jenže to nešlo, tak jak si představoval. Kkdyž už byl kousek od něj a už to vypadalo, že mu jeho plán projde. Nezvaný host se otočil. Hned jak viděl, že starý muž stojí za ním zaútočil. Dal mu znova pěstí do obličeje. Starý muž se pokusil o útok nebo obranu. Ale další rána nenechala na sebe dlouho čekat. Pak přišla další a další. Už jen ležel na zemi a těžce dýchal. Cítil jak z něj teče krev, hodně krve. Nezvaný ho zvedl ze země, posadil ho na parapet okna. Pak do něj strčil. Ještě se podíval z okna jak dopadne na zem. Spadl na trávu.