Duben 2017

Bublina

27. dubna 2017 v 19:56 | edgar |  Téma týdne
Nedávno jsem se dostal do nechtěného hovoru o vážných věcech, které se týkají naší české pop kultury. Přiznám se, nevěděl jsem, a pořád nevím, kdo je Milan Peroutka. Bohužel si za to mohu sám, tím myslím za to, že jsem byl vtažen to tak ožehavého rozhovoru a i za to, že nevím o koho jde. Samozřejmě se mi dostalo přednášky o tom kde hrál, hraje a taky jsem zjistil cenou informaci. A to sice, že účinkuje v soutěži na nově, a tam dokonce i zpívá. Na další podrobnosti jsem se neptal. Jen jsem se snažil odpovědět na otázku.

"Jak to, že neznáš slavného herce a ještě slavnější soutěž?"

V hlavě mám pokaždé vyčerpávající odpověď. Tu používám většinou, když je čas a vím, že to povede k dalšímu plodnému hovoru, třeba u piva. To ale nehrozilo, tak se má odpověď smrskla na jednu větu.

"Víš, já na televizi nekoukám."

Ze zkušenosti vím, že to povede několika směry, buď se prostě ten člověk vzdá dalšího hovoru se mnou, nebo se zeptá co tedy dělám ve volném čase, anebo což je asi nejhorší, následuje série otázek na které pokaždé odpovídám slovy neznám, nevím, neviděl. Pokaždé doufám, že debata skončí. Většinou marně. Následují další otázky, které se týkají televizní kultury a pak další a další. Na konec náš milý rozhovor skončilo to tím, že mi bylo oznámeno, že žiji v bublině a nevím co se děje venku. To už je naštěstí konec rozhovoru, a já mám upřimnou radost z toho, že jsem byl takto označen.

Hloupost

22. dubna 2017 v 13:58 | edgar |  Téma týdne
Jsou všude kolem nás a občas se zdá, že je jich víc než těch rozumných. Ale byla by chyba, dělit lidi na hloupé a chytré .Jsou i různé podkategorie, které je ještě dělí podle stupně hlouposti, nebo dalších vlastností. Vlastně, když se to tak vezme, tak takoví, čistě jen hloupý člověk není zas tak špatný. V zásadě, když je někdo jen hloupí, tak se ním dá vyjít. Horší je, když člověk narazí na zhmotněnou blbost, která je přesvědčena o své inteligenci. V práci mám kolegyni, která je toho důkazem. Ne jen, že je hloupá, ale je i arogantní, namyšlená kráva, s vyjadřování romské prostitutky, pochopitelně vysloužilé.

Je jí asi dvacet čtyři, a je hloupá až to bolí. Ze začátku jsem jí ani moc nevnímal, ostatně jako všechny lidi v práci. Jenže její vyjadřovací schopnosti a bohatá slovní zásoba, mě prostě donutilo si jí všímat. Po čase se nějak, nevím proč, se začala mnou snažit bavit. To se dalo zvládnout tím, že jí člověk odpověděl holou větou. Jenže to jí nestačilo, tak se se mnou pokoušela o větší dialog, ten jsem vzdal, hned po prvních pěti minutách. To zapříčinilo to, že se urazila a naštěstí už se mnou nemluví, to mě ale neušetří toho, že její moudra slýchám v kuřárně, když to jde, tak radši stojím mimo kuřárnu, z doslechu. Dlouho jsem si myslel, že jsem jediný, kterému její blbost a občasná arogance vadí. Říkal jsem si, že jsem na ní moc přísný. Jenže jsem pak zjistil, že většina osazenstva co sedí kuřárně jí taky nemusí. Ale nechtějí jako já stát venku. Chtějí sedět ve uvnitř a jí považují za nutné zlo.

Boty

19. dubna 2017 v 11:43 | edgar
Je jaro, venku se všechno zelená, začíná všechno růst a kvést. Hlavně, a to je pro mě asi nejdůležitější, kluci začínají chodit v kraťasech a trikách. To byl pro mě první signál, že je jaro. Samozřejmě, že i holky chodí volněji oblékané, ale ty jsou mi ukradený. I když je fakt, že chodí v páru, teď se mnou jezdí autobusem mladej kluk, kolem dvaceti, pokaždé na něj čeká jeho přítelkyně se psem. Občas mi připadá, že soutěží se psem, kdo se na něj těší víc. Pes se za ním rozeběhne a skoro na něj skočí, to samé dělá i ona. Jednou to pes trochu nevychytal, a spletl si mě se svým pánem. Nevím co ho k tomu vedlo. Jeho přítelkyně to zatím nedělá. Svým způsobem mi to připadá dojemné a doufám, že jim to vydrží dlouho. Občas, když procházím kolem nich, tak tiše závidím, a to věc je zlá.

Po několika letech, asi po čtrnácti, jsem si koupil boty Steels. Vždycky jsem si je chtěl koupit, byla to pro známka rockera, taková součást uniformy, stejně jako džíny a mikina s kapelou nebo triko. Před tím jsem si je nekoupil z toho důvodu, že jsem těžký boty nosil v práci, a nechtěl jsem je mít i jako součást civilního oblečení. Tak jsem si kupoval jen plátěnky, takzvané KurtCobainky. jak jsme jim říkaly v učilišti. Teď, když už jsem přes rok v montovně, a takzvaně jsem si od těžkých bot odpočinul, mě napadla myšlenka, že si je konečně koupím. Tak už mám konečně své vysněné boty z dob puberty.

Jak se tak zima přeměnila na jaro, tak začali v práci, v kuřárně, rozebírat krom Výměny manželek a Prostřena, i moje oblíbené téma. Co budeme dělat na zahradě? Minulí rok mě měly za podivína, že nemám zahradu, kde bych se po práci lopotil. Nejvíc mě dostal kolega, který mi popisoval, jak pěstuje růže, a pak je nosí svému partnerovi. Dokážu pochopit, že má někdo zahradu, a tam pěstuje zeleninu a ovoce, protože se to dá jíst, nebo jinak zpracovat, v případě ovoce zkvasit. Ale mít zahradu kvůli kytkám jde mimo mé myšlenkové obvody. Asi to je tím, že každá věc má, podle mě, nějakou užitečnou funkci, a v zahradě, kde se pěstují kytky, jí nevidím. Tedy až na případy, kdy se pěstují kytky na kšeft.

Neaktivita

8. dubna 2017 v 15:12 | edgar
Po dlouhé době jsem zabloudil, sem k sobě na blog. Částečně mě moje neaktivita i štve, ale zase na druhou stranu, se mi nechce sem přispívat jen, protože musím. Na svojí obhajobu musím říct, že mám rozepsaných několik věcí, ale prostě jak mile se to dostalo do fáze, že bych to už mohl dopsat, tak mě to přestalo bavit.
Jinak se teď hodně věnuji filmům, pokouším se dohnat ty léta, kdy jsem na filmy nekoukal. Teď jsem dokoukal serii filmů Star Trek. Star Trek byl pro mě už od dětství nekonečný seriál, ve kterém se toho moc nedělo. Pokaždé se mi vybaví, jak jsem na televizi přepínal programy a snažil se mu vyhnout, protože mě víc bavila Stargate. A to jak první film, tak i pak seriál. Ze světa Star Treku jsem viděl akorát film První kontakt a občas kus nějakého dílu seriálu. S tím jsem si na dlouho vystačil, teď si tak uvědomuji, že to je přes sedmnáct let, co jsem viděl film První kontakt poprvé. Vystačilo mi to na sedmnáct let. Teď mi to zní až neuvěřitelně, hlavně to že to je tak dlouhá doba. Během týdne jsem viděl všechny Star Trek filmy. Musím říct, že se můj názor na něj nezměnil, ale bavilo mě vidět, jak postupovala doba, hlavně na efektech je to vidět. Občas jsem si řekl, že kdybych viděl seriály, tak by mi to víc osvětlilo děj. Při téhle myšlence jsem si vzpoměl na to, jak mi bylo deset let, a čekal jsem u televize, na to až konečně skončí díl Nové generace. Takže jsem zůstal jen u filmů.