Zvuk

8. ledna 2017 v 21:05 | edgar |  Téma týdne
Začalo sněžit. Koukám se ven a objednávám si další pivo a rum na kuráž. Domů to budu mít kus cesty. V tom nečase, který se teď venku dělá, budu potřebovat být trošku otupělí. To, že budu mít pár promile na víc nebude vadit. Cestu znám nazpaměť, aby ještě ne už jí nějaký pátek chodím. A to v různých stavech, ale nejčastěji pod vlivem. Snad jen jednou jsem měl na té cestě problém. No problém, spíš takový podivný zážitek.

Byl jsem tady v krčmě s kamarádem, který byl u mě na návštěvě. Jmenoval se Honza a znaly jsme se z učiliště. Jednou za čas za mnou přijel. Jelikož byl z města a já z vesnice, tak pokaždé říkal, že musí i mezi burany, aby věděl co je mezi nimi nového. Na oplátku jsem mu říkal, že je špína z města, která ani neví jak vypadá vajíčko. Pokaždé jsme zapadly do té samé hospody, hlavně kvůli tomu, že tam mají nejlepší pivo, a taky je tam hezky. Jediná vada na kráse je to, že z domu je to trošku z ruky.

Seděly jsme tam a popíjely pivo a panáky. Shodou okolností byla taky zima, ale pořádná napadlo přes metr sněhu. Nevím proč nás tenkrát napadlo jít pěšky domů. Ale když je člověk navátý tak se rozhoduje divně. Řekli jsme si zkrátka, že půjdeme pěšky přes les, tak jako se chystám dnes já. Normálně by jsme si zavolaly drožku, ale prostě jsme si řekli, že jsme staří horalové, kteří se nezaleknou sněhu, a půjdou do toho prsama napřed. Ostatně co by se nám mohlo cestou stát.

Po několika dalších pivech a panácích, jsme se zvedli ze židlí, a šli jsme směr lesní cesta. Jak jsme oba očekávali cesta byla celkem udržovaná. Věděli jsme, že tam projíždí myslivci, aby dali do krmelců pro zvěř žrádlo, takže to nebyl zas takový problém. Hlavně jsme nemuseli se brodit tím metrem sněhu.

Šli jsme lesní cestou, už se začalo stmívat. To nám ale nevadilo, šly jsme nebo se spíš vrávoraly, a bavily se blbostech. Hlavně o tom jak bylo na učilišti, a kdo jak dopadl. Pomalu jsme se dostávaly hlouběji a hlouběji do lesa. Přestávali jsme spolu mluvit a hlavně jsme se soustředily na cestu. Hlavně protože byla už skoro tma, sice díky tomu, že si naše oči zvykli tak nám to ani nepřipadalo, stejně jsme se, ale potřebovali soustředit. Najednou Honza řekl do toho klidu.

"Slyšíš to taky?" Nevěděl jsem co myslí, v dálce hučel potok, a pod nohama nám křupal sníh. "Ty to neslyšíš?" Zeptal se mě. Opravdu jsem nic neslyšel, tak jsem se ho musel zeptat.

"Co bych měl slyšet?" Zastavily jsme, abych se víc zaposlouchal. "No fakt nic neslyším." Řekl jsem.

"Jako by tu něco chodilo." Řekl zamyšleně.

"No, tak to asi bude zvěř. Kousek od nás je krmelec, tak se srnky nebo prasata jdou najíst." Řekl jsem a považoval jsem věc za vyřízenou, ale Honza to tak nenechal.

"Ne, to to není. Srny a prasata poznám tohle něco jiného."

"No jasně, co by to podle tebe mělo být? Duch lesa nebo umrzlého alkoholika?" Zeptal jsem se naštvaně.

"Ne, to ne. Jen mi to příjde divný. Ty to fakt neslyšíš?"

"Slyším jen kořalu, jak mi dává hloupé otázky a má vlčí šum." Řekl jsem nakvašeně a dal se znova do pohybu.

"To je tím, že jsi hluchej jak pařez." Odsekl a vyšel za mnou.

Přidal jsem víc do kroku a Honza mě následoval. Ještě se mě zeptal, proč tak ženu řekl jsem mu, že je mi zima a doma mám flašku rumu a piva v lednici, takže pospíchám. Na to slyšel a přidal do kroku. Netrvalo dlouho, a byly jsme z lesa venku. Po pár minutách jsme seděli u mě v domě. Otevřel jsem flašku a pivo. Honza se nestyděl a začal pít jak zjednanej. Ještě mi popisoval co v lese slyšel, a já se mu smál, že má z toho chlastu už vymazáno. Na to mi řekl, že jsem blbec. Ještě se několikrát napil rumu a začal se mu motat jazyk. Po několika minutách byl tuhej. Odnesl jsem ho do pokoje v patře, a položil do postele, zavřel jsem dveře a šel dolů.

Chvíli jsem stál u okna, pozoroval jsem les. Věděl jsem, že tam je. Byl to už nějaký pátek co jsem si myslel, že jsem ho dostal. Ale dneska jsem ho slyšel, a Honza taky, i když netušil co vlastně slyšel. Přemýšlel jsem jestli ho půjdu hledat hned, nebo počkám až Honza odjede. Když jsem tak přemýšlel, viděl jsem na kraji lesa jeho tu postavu. Tu bych poznal vždy. Šel jsem do kuchyně, vzal jsem ze skříňky revolver, a nabil ho stříbrem. Dneska ho dostanu pomyslel jsem si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 womm womm | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 20:26 | Reagovat

Pekné :) akurát mi je ľúto, že to je tak krátke :-D zaujímalo by ma pokračovanie, keďže ma oslovila tématika :-D

2 Edgar Edgar | 24. ledna 2017 v 11:47 | Reagovat

[1]:Dík za chválu. Není vyloučené, že se k tomu jednou nevrátím.

3 Al. Al. | Web | 29. ledna 2017 v 4:44 | Reagovat

Taky by mě zajímalo, jak to bude dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama