Rok 2016

6. ledna 2017 v 20:20 | edgar

Minulí rok v mém životě proběhlo spousty změn. Když se nad tím zamyslím, tak ani jedna nebyla vyloženě k horšímu. Sice jsem některé věci nedotáhl až do zdárného konce, ale s tím se musí počítat. Hlavní takový otevřený konec je moje kouření. Kouřím pořád, je sice fakt že jsem nechtěl přestat úplně ale jen se omezit v tomto zlozvyku na nejnižší spotřebu, což momentálně je stále krabička cigaret na týden. Pořád se nemůžu dostat na deset cigaret na týden, to je u mě taková ta pomyslná hranice u které si řeknu, tak se na to vykašli. Osobně si myslím, že to je hlavně tím, že fakt nemám extra důvod a motivaci přestat úplně. Další takoví neúspěch je to, že jsem pohyb omezil na minimum, i když je fakt, že pořád chodím z práce či do práce pěšky. Je to skoro čtyři a půl kilometru, sice se to může zdát jako hodně, ale podle mě je to málo pohybu na to, že pak vlastně celý zbytek dne sedím u noťase. Moje chyba je, že pokaždé mám snahu dělat něco navíc, třeba cvičit nebo chodit na dlouhé tůry, jenže mi to vydrží měsíc, pak najednou povolím. To je taková moje vlastnost, u ničeho co mě vyloženě nebaví nevydržím dlouho. Sice začátek nového roku svádí k tomu, že bych si dal předsevzetí, ale neudělám to, poněvadž na takové hurá akce nevěřím.

Na co jsem nejvíc pyšný je to, že před svátky jsem se bavil s jednou drbnou v práci. O lidech. kteří nás v práci opustily, tím myslím, že odešly za lepším, za těch jedenáct měsíců co už dělám ve fabrice přišlo a pak následně odešlo deset lidí. To jsem ale odbočil, když se tak bavíme o dění za poslední dny, tak mi ta drbna, nebo spíš ten drbna řekne. "Víš, že o tobě vůbec nic nevím." Na to jsem byl pyšný, a jsem ještě do teď. Hlavně, protože si zakládá na tom, že o každým ví vše, a to je i pravda. Navíc na něm bylo vidět, že ho to sere. Docela se těším na to až budu odcházet a odpovím mu na jeho otázky. Myslím, že bude hodně překvapen.

Jinak je to už čtyři měsíce, co mi úplně umřel počítač, který jsem průběžně od patnácti vylepšoval a updredoval. Z původních částí v něm zbyl akorát jeden disk a zvuková karta. Nevím co přesně umřelo. Mám pocit, že to bylo tak nějak vše na ráz. Já, stál pře rozhodnutím co udělat. Možností bylo několik, buď dokoupit díly, nebo si koupit kompletně nový komp, a nebo si koupit notebook. Dlouho jsem přemýšlel co by bylo pro mě nejlepší. Nakonec to vyhrál notebook. Ten mě, ale postavil před další dilema, a to bylo jaký operační systém v něm bude. Před tím jsem měl na jednom disku Win7 a na druhým Xubuntu, i když jsem win moc nepoužíval. Dalo by se říct, že od ukončení podpory Win XP jsem se vyhýbal i tomu, abych se naučil se sedmičkama, jenže jsem musel, tedy myslel jsem si, že musím. Tak jsem stál před rozhodnutím, zda koupit notebook s Win nebo bez. Nakonec jsem se rozhodl pro notebook bez systému a nainstaloval jsem do něj Xubuntu, které jsem po třech měsících přeinstaloval na Ubuntu. Tím jsem se rozloučil s operačním systémem od Microsoftu. Když si to tak uvědomím, tak po deseti letech jsem opustil úplně od Windows.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama