Oprátka

1. října 2016 v 0:15 | edgar |  Téma týdne
"Sakra další!" Procedil mezi zuby starý muž, a podíval se na svého mladého pomocníka. "Vidíš?" Zeptal se mladého a ukázal na víko rakve.

"Vidím" Řekl mladík a bylo na něm vidět, že by radši neviděl.

"To je tvůj první?" Zeptal se starý pán.

"Ano, něco jsem o tom slyšel, ale netušil jsem jak to vypadá. Je to hrozné." Řek a odvrátil zrak od víka. Bylo na něm vidět, že se za svojí reakci stydí.

"Prvního jsem viděl před čtyřiceti lety chlapče. Bylo mi skoro jako tobě, a přesto mě to pořád rozhodí." Řekl a zvedl hlavu od víka. Když mladík viděl, že se starý pán na něj dívá, tak hned upřel zrak na víko a rakev. "Za to se nestyď. Taky se na to nemůžu dívat." Uklidnil ho starý pán a poplácal ho po rameni.

"To ještě nikoho nenapadlo udělat něco aby se tomu zabránilo." Zeptal se nesměle a byl rád, že se nemusí koukat na rakev.

"Co tě nemá? Samozřejmě že jo!" Řekl a šel ke dveřím. "Pojď se mnou ven."

Vyšly spolu ze dveří na hřbitov, byl už hodně starý. Už foukal studenější vítr, byl podzim a stromy na hřbitově byly krásně zbarvené. Celý hřbitov měl úplně jiný nádech, vypadal veselejší než byl. Prošli mezi hodně starými hroby, o některých se říkalo, že jsou staré přes tři sta let. Prošli ještě kolem starých rodinných hrobek. Šly ještě dál, až k novějším hrobům na, kterých byly čerstvé květiny. Mezi květinami a svíčkami, byl malí zvoneček a podivné trubky s malou stříškou na konci. Vypadalo to, že ty trubky vedou dolů do země.

"Vidíš to?" Zeptal se ho starý pán a ukázal na zvonek a tu trubku.

"Vidím." Řekl mladík.

"To je zařízení, které má zabránit tomu, abychom poznali, jestli jsme nepohřbily někoho zaživa." Klekl si k hrobu, a začal mu vysvětlovat, jak to funguje. "Tak jako první ta roura. Vede dolů do rakve tam vede vzduch. To je proto, aby když se tam ten člověk probudí, měl vzduch a neudusil se. Dál je tu zvonek, který je na provázek, ten je uvázán k ruce, aby mohl zazvonit. Je to jednoduché, viď." Řekl a zvedl se od hrobu.

"Ano, je to jednoduché." Řekl polohlasem a díval se dolů na to zařízení.

"Už je ti asi jasné, proč budeš mít v popisu práce kontrolovat nové hroby a nově pohřbené."

"Kolik už lidí bylo takhle zachráněno?" Zeptal se mladík.

"Popravdě zatím tu nebyl žádný případ, ale v sousedních hřbitovech to už životy zachránilo. Víš lidé si to radši nechají dát na hrob. než aby měli strach z toho. že budou umírat v rakvi."

"To chápu. Taky bych tomu chtěl radši zabránit, než to zažít. Už jen ta představa je strašná, už teď mi to nahání hrůzu. Musí to být strašný, když je člověk schopen udělat na víko rakve takové rýhy, jaký jsem před chvílí viděl."

"Taky mám hrůzu z toho co ten člověk musel prožít, než opravdu umřel. Nedokážu si představit, že bych se probudil v rakvi. Jednou tě seznámím s Franckem ze sousedního města, ten když přibíjel víko na rakev, tak se ten údajný nebožtík probudil. Sice ten ten chlap žije, ale přišel o rozum, z toho strachu se zbláznil."

"To je strašný." Řekl nevěřícně.

"Je to divný viď, na jednu stranu se bojíš, že se tam dole probudíš, a pak budeš v té rakvi umírat strachem, žízní a hlady. Ale zase na druhou stranu se bojíš, že když tě vytáhnou, tak tě to poznamená tak, že se zblázníš. Divná oprátka se ti pak stahuje kolem krku, není sice konopná, ale ze strachu. Ta je podle mě horší. Když nad tím budeš ke stáru přemýšlet, tak tě to bude nějaký ten pátek budit ze sna."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 1. října 2016 v 8:20 | Reagovat

Pěkná povídka, o těch zvoncích u hrobu už jsem četla...

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. října 2016 v 17:24 | Reagovat

Super!, víc takových příběhů :)

3 Ortie Ortie | Web | 1. října 2016 v 17:58 | Reagovat

Moc hezká povídka. Snad jich bude více. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama