Stážce

14. září 2016 v 20:21 | edgar |  Téma týdne
"Jak pak se vám vede kolego?" Zeptal se starý pán mladého výrostka.

"Moc dobře ne." Řekl výrostek a podíval se na starého pána. "Myslím, že dělám vše špatně." Dodal smutně a pokýval hlavou.

"Z toho si nic nedělejte kolego." Řekl a poplácal ho dobrácky po zádech. "Víte, každý to má ve své době těžký." Řekl a sedl si na židli vedle něj. "Vezměte si příklad ze mě. Jaká byla moje doba, a co se dělo za hrůzy, když jsem začínal, tak se všude válčilo, vládla agrese a nenávist vůči ostatním. No a, když to skončilo, tak pak bylo poraženectví. Po něm přišla zase nenávist."

"Mám být přece strážce!" Řekl rozhořčeně. "Co vlastně strážím? Nic! Všude je jen chaos, válka a zloba." Řekl zvýšeným hlasem.

"Já měl na začátku stejné pocity a myšlenky, stejně jako vy. Jenže pak jsem udělal to, že jsem šel mezi lidi. Abych zjistil jejich názor. A taky jsem chtěl být s nimi. Stýskalo se mi po nich." Řekl a zasněně hleděl před sebe. "Víte člověkem jsem byl před tisíci lety. Žil jsem rád tam dole. Když jsem byl po dlouhé době dole, byl jsem rozhodnut, že jim musím pomoct. To jako strážce doby můžeš, ale to už snad víš. Tak jsem chodil po zemi a poslouchal jejich myšlenky. Když to šlo, tak jsem jejich myšlenky proměnil ve skutečnost. Byl jsem hloupý a slepý. Neviděl jsem to co bylo zřejmé. Tak jsem chodil mezi lid a naslouchal jejich tužbám. Každý měl své, ale brzy se všichni sjednotily pod jednu prosbu, ta byla chceme mír. Všichni orodovali za mír, chtěl ho každý. To byla moje šance, chtěl jsem být strážce doby, ve které je mír. Jenže jsem podcenil lidi a jejich vlastnosti, hlavně ty špatné jako nenávist, závist a touhu po moci. Ta poslední byla asi nejhorší. Spustila ty další zlé vlastnosti. Když válka skočila, jak si přáli, byl jsem hodně vyčerpaný, ale taky šťastný. Pomohl jsem jim od války a utrpení. Chodil jsem mezi lidmi, měli radost a já taky. Jenže netrvalo dlouho a chystali další a ještě horší válku. To jsem, ale v tu chvíli neviděl, viděl jsem to až později. Doufal jsem, že se tomu vyhnou bez mého zásahu. Nic z toho se nestalo. Tak se ze mě stal patron válečné doby. Po vypuknutí další války jsem přestal se vším. Vlastně do té doby, než jste mě vystřídal, tak jsem vypnul a to úplně. Říkal jsem si ať se klidně zblázní, když nad nimi zlomil hůl ten nejvyšší, tak já se taky nezblázním." Řekl a díval na mladého výrostka.

"Já jim chci pomoct, chci být ten dobrý patron." Řekl pevně a hleděl na staříka.

"Jak chceš, ale nediv se pak, když ti tvá práce přijde zbytečná." Řekl a začal se zvedat ze židle.

"Počkejte!" Vykřikl výrostek. "Nemáte nějakou dobrou radu." Zeptal se s nadějí v hlase.

"Samozřejmě že mám." Řekl, když se chystal k odchodu. "Neupínej se na lidstvo jako celek, spíš si vyber větší skupinu lidí. Ta tě aspoň nezklame hned." Řekl výrostkovi a odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 15. září 2016 v 11:27 | Reagovat

Kdysi kdosi moudrý řekl, že každá generace si musí prožít svou válku....
Pěkná povídka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama