Zobrazeno

6. srpna 2016 v 23:24 | edgar |  Téma týdne
Seděl jsem doma před noťasem a tupě do něj koukal. Pokoušel jsem se přijít na to, proč do něj koukám, byl jsem rozhodnutý už před půl hodinou, že se ozvu svému bývalému sousedovim kterého jsem na rychlo opustil. Hlavně kvůli tomu, že si zahrával s něčím na co neměl. Chtěl jsem mu zavolat už několikrát, ale pokaždé jsem si našel výmluvu, proč to neudělat. Nakonec, řekl jsem si polohlasně, to udělám. Otevřel jsem email rozhodnut, že mu napíšu. Najednou se mi obrazovka setměla. Sakra řekl jsem. Noťas není nejmladší, tak asi už odešel do věčných lovišť. Když jsem byl rozhodnut, že ho zaklapnu a vyhodím, se začalo něco dít.

Začala se zesvětlovat a objevila se tam postava, která se oddalovala. Došlo mi, že to je nějaký člověk a oddaluje se od kamery, která snímá tu místnost. Když už byla ta postava dál od kamery, poznal jsem ho. Je to můj bývalý soused. Podle toho jak ta místnost vypadala jsem usoudil, že je ve sklepě. Rukou mi zamával na pozdrav. Já jeho taky, ani nevím proč jsem to udělal. Něco říkal na tu kameru, ale moc dobře jsem ho neslyšel, asi něco takového tušil, protože měl po ruce papíry, a ty mi začal ukazovat na kameru.

Neposlechl jsem. Byl první nápis napsaný na bílý papír. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo, pátral po nich dál. Štvalo mě, že jsem s ním nemohl mluvit. Chtěl jsem se ho zeptat kam až došel, co zjistil. Věděl jsem toho sice dost, ale i tak jsem byl plný otázek.

Tohle je můj konec. Ukázal hned další. Mráz mi přeběhl po zádech. Bál jsem se domyslet co tím myslí. Něco ve mně mělo, ale jasno co to znamená.

Vše je tam kde to začalo. Tomu jsem vůbec nerozuměl.

Najednou se rychle otočil od kamery. Vypadalo to jako by něco slyšel, něco čeho se bojí. Otočil se zpět na kameru pokýval hlavou. Zase se otočil a koukal na dveře. Začali z nich vycházet stíny. Bylo mi jasné kdo nebo co to je. Díval se na ně, bylo vidět že má z nich strach. Obstupovali ho pomalu, nikam nepospíchali, bylo jim jasný, že jim nikam neuteče. Chvíli to trvalo a byly v kruhu kolem něj. Napočítal jsem jich třináct. Dívali se na něj, i když nemohli nemají totiž oči. Nebyl jsem si jist tím co se stane. Chvíli stály a on uprostřed, střídavě se pokoušel dívat na každý ten stín. Pak se ve dveřích objevil další muž. Nedalo se určit kdo to je a kolik by mu mohlo být. Bylo mi jasný, že to je jejich uctívač a jejich služebník. Stály naproti sobě, hleděli si do očí něco si, asi říkaly, ale nic jsem neslyšel. Najednou dal tomu mému sousedovi ránu pěstí do obličeje. Nečekal to. Spadl na zem. Ten druhý muž si na něj klekl, pak vytáhl nůž a podřízl mu hrdlo. Rychle vstal. Stíny kolem něj se na to tělo vrhli. Nevyděl jsem co přesně dělaly, a ani jsem to vidět nechtěl. Měl jsem docela představu co se tam děje. Najednou jak se to objevilo, tak to i zmizelo.

Nechápal jsem. Najednou byla na noťasu zase vidět pracovní plocha. Jako by se nic nestalo. Nerozuměl jsem tomu, nevěděl jsem co dělat. V hlavě jsem měl dost otázek. Třeba, odehrálo se teď, nebo už je to nějaký ten pátek starý, mám zavolat polici, nebo nic nedělat. Pak jsem si vzpoměl, že se to spustilo tím, že jsem šel do emailu. Zkusil jsem to znovu. Byl tam email od něj, ale když jsem ho nechal zobrazit, byl prázdný. To mi už vůbec nedávalo smysl. Držel jsem se za hlavu. Nevěřil jsem ničemu co jsem viděl, nechtěl jsem tomu věřit. Navíc jsem je po dlouhé době viděl. Ty stvůry bez obličeje. Začali se mi vybavovat zapomenuté vzpomínky. Potřeboval jsem panáka. Šel jsem do kuchyně nalít si hodně velkého panáka vodky. Začali se mi třást ruce. Nevěděl jsem co budu dělat. Podíval jsem se do počítače, to video se nikam neuložilo. Rozhodl jsem se, že hned zítra pojedu zpět do té vesnice. Myslím, že se musím přesvědčit o tom co jsem vyděl, a navíc mám pocit, že mrtvému něco dlužím. Abych rychleji usnul dal jsem si víc těch panáků. Během popíjení jsem proklínal svůj notebook, za to že mi něco takového zobrazil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 23:59 | Reagovat

Proboha, jsem vážně moc ráda, že jsem Tvé psaní objevila brzy. Je to skvělý, ale teď se budu bát! :D
Díky, úžasný, fakt.

2 Fredy Fredy | Web | 7. srpna 2016 v 9:21 | Reagovat

pěkný blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama