Jídelna

3. srpna 2016 v 19:50 | edgar

Už půl roku dělám ve fabrice, což je zhruba o šest měsíců déle, než jsem chtěl a čekal. Zatím to můžu popsat, tak že to není tak strašný, jak mi ostatní říkaly. To ale bude spíš tím, že když člověk dělá sedm let v lese s divnejma týpkama, tak otupí a nečeká zázraky. Zhruba po měsíci mě ve fabrice už nic nedokázalo překvapit. Snad jen to, jak jsou lidé ve vedení úplně mimo realitu. Pak mě ještě občas rozhodí myšlenkové pochody některých lidí, který potkávám v kuřárně a při obědě. Tedy dokud jsem tam chodil. To je strašně dlouhý příběh, který je nudný, ale zase to něco vypovídá o lidech se kterými dělám, nebo to prostě potvrzuje, že jsem divnej.
Začalo to tak, že se v jídelně změnilo vedení, to mělo za následek, že se některá jídla, které dříve byla celkem ucházející se proměnily na nepoživatelné. Jasně, člověk nečeká zázraky přece jen závodní jídelny nejsou vyhlášeny kulinářským uměním. Aspoň tedy nevím o nikom kdo by si vychvaloval firemní jídelnu. A když tak vždy říkají, že vaří v rámci možností. Vždy po obědě či večeři v kuřárně ženské rozebíraly jak to jídlo hnusné, a že se to nedá jíst. Samozřejmě jsem s nimi souhlasil, a taky mě to zhoršení naštvalo, ale nic jsem neřekl. Jen jsem mlčel a v klidu kouřil. Doufal jsem, že se už konečně budou bavit o něčem jiném, v hlavě jsem si řekl, že se začnu, asi držet zásady třikrát a dost.
Když jsme měli odpolední, tak v jídelně občas nebyl výběr k večeři, nebo jídlo nebylo. Někteří lidé to řešily tak, že si začali stěžovat, což trošku pomáhalo, aspoň tedy ze začátku. To ale neměnilo nic na tom, že jsem zase v kuřárně poslouchal kecy o tom co bylo, a nebylo k jídlu, a jak to chutnalo. Někteří si všimly, že jsem do jídel už přestal chodit. Ptali se mě proč. Řekl jsem jen, že jsem se vrátil k pravidlu tři krát a dost. Málo kdo to pochopil, tak jsem jim to musel vysvětlit.
Bylo tomu už pár let, kdy jsem chodil do jedné příjemné putyky, bylo tam super prostředí a dobrá obsluha, která byla vlídná. Patřil jsem mezi štamgasty, scházeli jsme se tam často a probírali jsme různé věci ať už důležité nebo nedůležité. Zkrátka jsme na svoji hospůdku nedali dopustit. Jednou nám majitel, když jsme tam trávily večer, řekl, že hospodu bude pouštět, a že bude mít nového majitele. Docela jsem se zhrozil, bylo mi jasné, že nebude trvat dlouho a hospoda půjde do kytek. Dával jsem tomu tehdy rok, nakonec to nebyl ani ten rok. Noví majitel měl jaksi jinou představu o otevírací době, a pak i o kvalitě piva, a panáků, a s tím ruku v ruce šla pryč i správná míra. Tehdy jsem nechtěl do té hospody přestat chodit, měl jsem na to místo až moc dobré vzpomínky. Řekl jsem si, až bude třikrát něco špatně, tak tam přestanu chodit. Jako první to bylo pivo pod míru, a ještě k tomu kapák. Druhý den nebylo otevřeno když mělo být. Měl bych pochopení, že ráno někdo zaspal, ale dvě hodiny po otevíračce je moc. Pak asi po týdnu přišla poslední kapka. Byl to dost průhledný pokus mě natáhnout o dvě kila. Po této zkušenosti mi, ani nebylo líto, když jsem tam už nešel. Po dvou měsících jsem potkal jednoho ze štamgastů, který se ptal na to proč tam nechodím. Neřekl jsem, že se mě pokusil natáhnout, jen jsem řekl, že jsem bylo mi naznačeno, že moje peníze nepotřebuje, tak je tam utrácet nebudu. Jen se usmál a řekl, jo tohle zjistilo víc lidí.
Když jsem to dopověděl, tak jsem dodal, že minulý týden bylo u mě potřetí v jídelně, tak tam chodit už nebudu, protože moje peníze nepotřebují. Docela mě překvapilo kolik lidí mi říkalo, že to takhle brát nemohu, že takhle to nejde. Přemýšlel jsem jestli má cenu vysvětlovat, že to je celé o nabídce a poptávce, navíc se podle toho dle řídím. Přece nebudu nechávat peníze u někoho kdo mi za to neposkytuje odpovídající službu.
Nic se pochopitelně nezměnilo, jednou za čas si stěžují, pak se to zlepší na dva či tři dny, a pak zase nadávají. Říkám si proč to dělají, několikrát se rozhodli, že stejně jako, já, tam přestanou chodit. Nevydrželo jim to, ani týden a byli zpět v jídelně, a pak zase nadávali v kuřárně na to, jak je to strašný, a jak se to nedá jíst. Jednou jsem přemýšlel o co jim vlastně jde, pak mi došlo, že nebýt toho, že společně nadávají na jídelnu, tak si normálně spolu nepokecají. Doufám, že to tak není, protože by to bylo dost smutný,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama