Uvnitř

17. července 2016 v 11:20 | edgar
Měl jsem krásný sen, než mi do toho snu násilně přišla divná melodie, která tam nepatřila. Došlo mi, že to je moje vyzvánění na telefonu, ještě v polo spánku jsem našel telefon a podíval se na něj, abych zjistil který blb mi to volá. Bylo to neznámé číslo, rozhodl jsem se vypnout zvuk a nechat to být. Obrátil jsem se na druhou stranu a pokusil se usnout, celkem mi to šlo, ale když už jsem opravdu začal zabírat, ozval se zvonek u dveří. To mě fakt namíchlo, vstal jsem z postele, ani jsem si na sebe nic nevzal, a šel jsem otevřít. Prudce jsem otevřel dveře a nevrle řekl.

"Co je?" Muž naproti mně se lekl. To mu, ale nebránilo si mě prohlídnout od shora dolů.

"Ahoj, potřebuji s tebou mluvit, nebral jsi mi telefon." Řekl, a já přemýšlel kdo to je. Bylo to, asi vidět, protože dodal. "Já, jsem Pavel. Pamatuješ si mě?" Hned mi svitlo.

"Jo, jasně Pavel pojď dál."

Usadil jsem ho v kuchyni. Musel jsem jít do ložnice, a vzít si na sebe aspoň tepláky a triko. Uvařil jsem mu kafe a sobě čaj. Začal mi vykládat proč se po dlouhé době zastavil. Moc jsem ho neposlouchal, spíš jsem byl zaskočený tím, že to je on. Myslel jsem, že už ho neudím, a teď si přišel až ke mně domů. Navíc to jak vypadal. Jasně, bylo tomu už přes osm let co jsme se neviděli, ani jeden z nás zrovna nemládne, ale tohle bylo moc. Připomenulo mi to jak mi jeden kamarád říkal, že znal krásnou holku, a když jí viděl po dlouhé době, tak viděl něco co jí vzdáleně připomínalo. Nevěřil jsem, že někdo dokáže až takhle zestárnout. Najednou jsem jako by z dálky slyšel slova rozvod a konec. To mě probudilo, takže jsem slyšel až konec toho jeho monologu, který tu vedl.

"Nechápu jak mohla se mnou ten rok žít, a podvádět mě s někým jiným, chápeš to?" Podíval se na mě a čekal, asi nějakou podporu. Litoval jsem ho jen chvíli, než se někde ve mně otevřela stará rána.

"Nechápu." Řekl jsem trošku podrážděně a čekal zda mu to dojde.

"Potřebuji teď někde bydle, jen na měsíc nebo dva." Konečně mi došlo, proč se tu po těch letech objevil. Díval se na mě psíma očima a doufal, že mu to od kývnu.

Vypadalo to jako, že o tom uvažuji, ale ve skutečnosti jsem jen přemýšlel, kde se v něm vzala ta drzost a odvaha. Pořád jsem si promítal v hlavě poslední den, co jsme spolu mluvily. Jel jsem tenkrát na sraz základky, trval celý víkend nechtěl jed se mnou, a trval na tom, že bude doma. Nenutil jsem ho do toho, řekl že aspoň doma pořádně uklidí, a udělá si v klidu věci do práce. Rozloučily jsme se, a já se už těšil domů za ním. V neděli jsem skoro běžel domů. Jaké bylo pro mě překvapení, když jsem našel prázdný byt. Na stole byl jen papír, kde bylo napsáno, že už dva roky vlastně chodil s jednou kolegyní z práce, a že chce založit rodinu a tohle je konec. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byli jsme spolu od šestnácti do pětadvaceti a pak konec. Nesl jsem to těžce. Několik dní jsem jen propil. Jednou, když jsem byl hodně opitý a bylo mi špatně, jsem si slíbil, že tu jeho hubu nebudu vyhledávat a zapomenu na ní. Naštěstí si z bytu vzal všechny svoje věci a to dost důkladně, takže mi nic nepřipomínalo jeho existenci. Pořád na mě koukal a čekal odpověď. Stará rána ve mně se otevřela úplně, a chtěl jsem mu říct, co si myslím a kam může jít.

Už jsem mu to chtěl všechno říct, když ve dveřích zachrastily klíče, a do bytu přišel můj současný partner Jindra. Šel rovnou do kuchyně, na linku dal košík hub, pozdravil Pavla a podal mu ruku, mě dal pusu, a šel na záchod. Pavel najednou řekl, že půjde a popovídáme si jindy. Než jsem se stačil rozkoukat, byl zase pryč z mého života, jako před léty akorát, že teď jsem ho viděl odcházet, což se mi posledně nepoštěstilo. Jindra se vrátil ze záchodu a byl trošku zmatený.

"Kde je?" zeptal se a začal vytahovat houby z košíku, a čistit je.

"Asi, šel hledat štěstí jinam." Odpověděl jsem a koukal se co vlastně našel.

"Kdo to byl?"

"Můj bývalej, rozvádí se a potřebuje střechu pod, kterou by složil hlavu."

"Aha, to byl ten parchant jak jsi říkal?"

"Jo, asi mu došlo, že tu není vítanej."

"Hádám, že díky mě."

"No to taky, než jsi přišel, tak jsem mu chtěl říct to, jaká je v mích očích svině, ale odešel."

"Aspoň, že jsi neuvažoval o tom, že by tu mohl být."

"Po pravdě, kdy by přišel Pavel, kterého jsem znal před tím, než odešel s tou blondýnou, tak bych mu, asi řekl ano. Protože ho pořád svým způsobem někde uvnitř miluji, jenže ten Pavel je mrtvej. Viděl jsem ho naposledy před osmi lety na nádraží, když mi mával."

"Hm, taky někoho takového mám. Jenže s ním žiju."

"Tak na důkaz mé nehynoucí lásky ti z toho tvého úlovku udělám smaženici."

"Tak jo, budeš ji jíst taky."

"Ne, to bych radši pošel hlady. Houby tenhle rok jíst nehodlám."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 17. července 2016 v 13:35 | Reagovat

Zase příběh, krása :)
Líbí se mi, jak teď přemýšlím, proč nebyli na houbách spolu. Má to spoustu okének na vyhlédnutí ven z děje, to je úplně skvělý.

2 Dena Destra Dena Destra | E-mail | Web | 17. července 2016 v 14:25 | Reagovat

[1]: Však to je možno tá pointa, zamyslieť sa nad ako keby vnútrom príbehu, každý si tam nájde niečo iné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama