Děti noci

12. června 2016 v 16:02 | edgar |  Téma týdne
Vyšel z ze svého domu, a podíval se na měsíc. Byl úplněk. Jeho svit ozařoval louku za domem. Vydal se po ní, a šel do lesa. Čekala ho trošku delší noční procházka. Doufal, že dneska bude mít štěstí. Byla přesně ta noc, která je přitahovala. Nevěděl co udělá jestli je uvidí. Měl sebou diktafon a starou kameru s nočním vidění. Koupil jí levně od souseda, který se zabýval něčím podobným, ale byl odrazen. To od něj věděl kam za nimi jít. On je taky hledal. Nevěděl jestli je našel nebo ne. Jediné co věděl, že tomu věnoval velkou část života. Než mu, ale řekl kam má za nimi jít, tak mu vysvětloval, že to není jen tak, a že si zahrává s ohněm.
Pomalu došel na místo, které mu doporučil. Byl tam několikrát přes den, aby se podíval jestli tam uvidí jejich stopy a taky hlavně proto, že si to místo pořádně prohlídnout. Když tam byl naposledy, tak si našel jedno místo, odkud by mohl mít dobrý výhled, a zároveň by ho nemuseli vidět. Šel tím směrem a snažil se jít co nejtišeji, schovával se za každý strom nebo kámen. Doufal, že si ho nevšimnou. Soustředil se na každý zvuk a na každý pohyb, který mohl vidět. V té tmě toho moc neviděl, ať se snažil sebe víc. Na rozdíl od nich měl slabý sluch, špatný zrak a taky čich. Nevěděl o tom, ale od chvíle kdy opustil svůj dům, tak ho sledovali. Věděli o něm. Byl sice dost opatrný, když vyzvídal o nich informace, ale zapomenul, že jsou to taky lidé, kteří bydlí v okolí.
Přikrčil se za kamenem, který si vybral k pozorování, a vytáhl kameru. Nevěděl jestli tam jsou nebo ne. Chtěl jen udělat pár záběrů, na začátku cesty byl sice odhodlán, ale měl špatný pocit. Nejradši by rychle utíkal pryč. To, ale nešlo. Nechtěl dělat hluk. Věděl, že by jim neutekl. Zapnul tedy kameru, a namířil jí směrem, kterým tušil, že by mohli být. Nic tam neviděl. Byla tma jen místy na kraji lesa prosvítal měsíční svit. Začal se potit. Zrychloval se mu dech. Nevěděl proč se mu to děje. Začal být vyděšený, nevěděl proč najednou cítil nával paniky cítil, že tam není sám. Začal střást.
Rozhodl se jít co nejrychleji domů, zamknout se v domě a zalézt do peřin, a už nikdy nevycházet večer ven. Otočil se a šel pomalu pryč. Šel opatrně a potichu. Na kraji lesa je zřetelně viděl. Došlo mu, že čekají na něj. Stáli v měsíčním svitu, aby byly vidět. Nevěděl co má dělat, chtěl utíkat a utíkat, jenže nohy měl dřevěné. Vzápětí si uvědomil, že by to bylo k ničemu. Dohnali by ho a rozsápali. Stál tedy na místě, a koukal jak jdou k němu. Potil se, měl velký strach a srdce mu bušilo jako o závod. Když už je viděl, asi deset metrů od sebe a slyšel jejich dech. Upustil kameru, kterou pořád držel v ruce, a zhroutil k zemi.
Ráno ke svému překvapení otevřel oči, byl venku v lese, na tom místě kde včera omdlel. Nemohl uvěřit, že je na živu. Jak to, že ho nechali? Honila se mu v hlavě první otázka. Pak přibyla další spousta otázek. Rychle se zvedl ze země, podíval se na slunce, podle něj bylo před polednem. Rozhlídl zda neuvidí kameru. Našel jí. Byl rád. I když byl den a věděl, že mu nic nehrozí, vydal se rychle na cestu domů. Nevšímal si stop, které tam zanechali. Už o nich nechtěl nic slyšet. Přidával do kroku víc a víc, že nakonec běžel. Nerozhlížel se napravo ani nalevo. Důležité pro něj bylo, být rychle doma v bezpečí. Doběhl k domu rychle otevřel branku a vchodové dveře. Zamkl za sebou dveře, zavřel všechny okna a zahrabal se do peřin, kde se cítil bezpečně. Přísahal si, že už nikdy na to místo nepůjde, a večer ven vycházet taky nebude.
Dlouho nevycházel ze svého domu. Byl jen doma, kde jen ležel, a přemítal o tom co se mu stalo. Úplně zapomenul, že má kameru se záznamem. Bál se dělat cokoliv potmě. Když byla noc, a byl vzhůru, tak měl všude rozsvíceno, a spal při rozsvícený lampě. Ven se vůbec nekoukal. Pro jistotu, aby ho něco nenutilo dívat se z okna. Zatemnil všechny okna v domě. Trvalo to týden, kdy nevycházel z domu. Pak nastalo to co čekal, došlo mu jídlo, tak se rozhodl, že už fakt musí ven. Venku se cítil dobře, ale byl v něm určitý neklid, jako by ho někdo pořád sledoval. Řekl si, že je to nepravděpodobné. Když zažehnal špatný pocit cítil se o dost líp. Rozhodl tedy, že doma musí najít kameru, a podívat se na záznam. Jestli tam něco bude. Rychle z nákupu zamířil domů.
Doma začal hledat kameru. Chvíli to trvalo, než jí našel, přece jen byl trochu mimo, když se vrátil, a nevěděl co dělá, a kam co dal. Zapojil jí a zjistil, že tam je video, které trvá osm hodin. Byl z toho zmatený. Pamatoval si jak kameru vypínal. Bál se to video pustit. Napadlo ho, že by se spíš radši na to díval s někým. Hned zavolal svému sousedovi, aby se ho zeptal, jestli by se na to s ním nepodíval. K jeho překvapení mu soused oznámil, že se tajně odstěhoval pryč, a že už mu nemá volat. Když se ptal proč, tak mu řekl, ať se večer občas koukne z okna do své zahrady, a taky se odstěhuje. Snažil se mu říct co se stalo, ale to už nešlo protože zavěsil.
Jak měl celkem už dobrou náladu, tak najednou měl zase špatný pocit. Přemýšlel co se může dít na jeho zahradě tak divného, že se odstěhoval. Seděl a díval se na mobil a na kameru. Chtěl ten záznam vidět, ale bál se ještě víc, než když se probudil v tom lese. Pořád přemýšlel, co myslel tou zahradou. Zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy, a šel se podívat na zahradu. Nevěděl co tam konkrétně hledat. Procházel zahradu a nic neobvyklého neviděl. Koukal se na zem, na stromy, na plot a taky do boudy na nářadí, no zkrátka všude. Pak se podíval přes plot, kde byl sousedův dům. Přemýšlel z kterého okna mohl na tu zahradu koukat, a jestli to dělal často, a proč mu nic neřekl. Moc nad tím už nepřemýšlel, a přelezl plot k sousedovi, přes sklep se dostal do domu.
Podle toho jak to tam vypadalo odešel na rychlo, a nevypadalo to, že by se chtěl vracet. Prošel všechny místnosti, aby se ujistil, že je ten dům opravdu prázdný. Po chvilce se rozhodl, že tu přečká noc. Šel do pokoje, který sloužil jako ložnice, a který považoval za tu pozorovatelnu. Sedl si k oknu. Nebylo vidět, že tam někdo sedí, žaluzie byly zataženy. Koukat skrz ně ven mohl poměrně dobře. Když se začalo stmívat chtěl couvnout, zalézt do svého domu tam se zabarikádovat a schovat do peřin. Řekl si, že to musí vydržet, aby se dozvěděl co se vlastně děje. Seděl celou noc u okna, a nic podivného se nedělo. Tedy až na jednoho vlka, který stál u plotu a celou dobu koukal na dům, a ani se nehnul. Uznal, že to je podivné. Skoro to vypadalo jako by ten dům hlídal, s prvním slunečním paprskem vlk odešel pryč. Nebyl o nic moudřejší než včera.
Šel k sobě domů vyspat se. Přemýšlel o tom proč ten vlk, tak zíral na ten dům. Otevřel dveře ,a šel si lehnout. Něco mu, ale na jeho pokoji nesedělo. Vypadalo to jako by tam někdo byl a něco hledal. Věci byly sice na svém místě, ale byly otočené. Zdálo se mu to nemožné, kdyby tam někdo šel, tak by ho viděl z okna, od kterého se neodtrhl. Prošel celý dům. Vše se zdálo být na svém místě, a nic nechybělo. Napadlo ho, že to je jenom paranoia. Přece jenom toho bylo na něj moc, celou noc nespal a navíc, kdo by se vloupal do domu a nic neukradl. Nechal to být a šel si dát sprchu.
Ve sprše se uvolnil a zapomněl na les s těma tvory, souseda který odešel z ničeho nic, na vlka a taky na ten pocit, že někdo byl u něj v domě, zatím co on byl naproti v domě, a celou noc pozoroval svůj dům. Připadal si konečně normálně. Jen vnímal, jak na něj dopadá ten proud teplé vody. Když byl s očistou hotov vyšel ze sprchy. Jeho zrak se upřel na zapařené zrcadlo, kde bylo napsáno, děti noci.
Najednou se ho zmocnila bezmoc a uvědomil si, byly tu a určitě to tu celé prohledali. Hned ho napadlo co by se, asi stalo kdyby spal doma. Vzteky smazal nápis na zrcadle ručníkem a rychle se oblékl do čistých věcí. Začal prohledávat znova dům. Nevěděl co hledá, ale něco hledal. Nějaký další důkaz, že tu byly. Nemohl nic najít jen ten nápis a obrácené věci. Sedl si na postel a uvědomil si, že se mu chce strašně spát. Lehl si a během chvíle usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 12. června 2016 v 16:32 | Reagovat

dobrý blog, zvu tě na svůj

2 lennyspis lennyspis | Web | 12. června 2016 v 22:28 | Reagovat

Několikrát během čtení toho článku jsem si říkala "Dobrý, tak přestaň,  už stačí" fakt děsivý příběh a bude se mi usínat těžko. .. :)

3 Edgar Edgar | 13. června 2016 v 7:09 | Reagovat

[1]: Díky navštívil jsem ho.

[2]: Díky za pochvalu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama