Věty

10. května 2016 v 20:30 | edgar

Minulí týden jsem byl trošku smutný a nesvůj, hlavně v práci. Hlavně kvůli tomu, že mi to neutíkalo, a taky mě to tam nebalilo. To je, ale zase věc se kterou se budu potýkat pořád, že mě to v práci nebaví. Ostatně, kdyby mě to tam začalo bavit, tak sám na sebe zavolám Chocholouška. Přesto se, ale v práci i mimo ní objevily světlé chvilky, kdy jsem se od srdce zasmál. Většinou to bylo jen pár vět, ale v tu chvíli stačily, na pozvednutí nálady.

Prvních pár vět, které mi zvedly náladu jsem zaznamenal hned na začátku týdne. Bavili jsme se o tom, jak dlouho u nás vydrží jeden mladý kluk, kterého nám poslali z jiné haly. Jen pro zajímavost, je mu devatenáct, a má dítě se svojí o rok mladší přítelkyní, což je docela drsný. Mít tak brzy dítě. Ale, budiž každý je strůjcem svého štěstí, když jsem řekl, že živí rodinu a proto u nás bude dost dlouho, tak to všichni uznaly. Až na jednoho ten jen pronesl.

"Znám jeho budoucí tchýni, to má chlapec blbý. Ten tu bude i kdyby nechtěl."

Druhá série vět padla také v práci. Když jsme rozebírali to, že firma za každý zlepšovák, co ušetří peníze dá odměnu. No ne, že bych se tím moc zabýval, jednoduše vůbec, ale neodpustil jsem si pár poznámek, na to jaký všemožný blbosti, by se brát jako zlepšovák. Ať už kouření na pracovišti, nebo pití piva a grilování v kuřárně. Kolega na to reagoval, a celkem živě jsme se o tom bavily, jak by to šlo udělat. Po večeři, když jsme v hovoru pokračovali tak řekl.

"Jako zlepšovák, by stačilo namontovat do haly kameru. A pak to pustit těm co to tu vlastní. Sice by ušetřily za platy spousty darmožroutů, ale taky by se mohlo stát, že by řekli, čechiše ksindl. Čímž by se stalo, že budem na pracáku."

Třetí série byla spíš promluva do duše. A ta mi vystačila na celý zbytek týdne, a i teď, když si na to vzpomenu, tak se musím smát. Stál jsem v hospodě u baru blízko pípy, aby to pinglice neměla daleko. Když tu najednou mi někdo poklepal na rameno. Byl to jeden starý známí a začal svůj monolog.

"Si mě jako nevšímáš nebo co?" Začal, blbý bylo, že jsem si ho fakt nevšiml. "Si nějak vyměkl. Kde jsou ty doby, kdy než jsi šel do hospody, tak sis boty čistil tou sračkou na broušení řetězu. To jsi byl ještě chlap, ale teď, se na sebe podívej." Řekl a odešel. Upřimně fakt nevím co tím sledoval.

Čtvrtá série vět na to předchozí kázání de facto navazovala, aniž by o tom ten druhý věděl.

"Co je, ty jako blbě vidíš?" Zeptal jsem mě jeden starý známí, a ukázal na moje brýle.

"Jo prakticky od dvanácti." Řekl jsem a doufal, že to je konec.

"To mě poser, tos teda dopadl, brejličky krátky vlasy oholenej. Na co si to hraješ? Vždycky jsi býval takovej vágus. A teď najednou seš slušňák? Nebo co?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama