Květen 2016

Tulák

28. května 2016 v 23:14 | edgar |  Téma týdne
Stojím uprostřed polí rozhlížím se kolem sebe. Vidím jen pole a lesy. Nevím proč jdu směrem k lesům, kde zapadá slunce. Cítím se dost divně, když jdu. Jako bych byl nahý a bos. Podívám se dolů na svoje nohy, k mému zděšení nemám boty, jsem bos. Oblečením mám dost skromné. Prakticky mám jen uvázaný kus hadru kolem pasu. Po chvíli mi to ani nepříjde divné, naopak, přemýšlím o tom co se na tom nezdálo. Pokračuji dál ve své cestě. Už vím kam vlastně jdu. Mám namířeno k lesu. Bydlí tam jen můj starý známí. Chodím tam poměrně často. Dívám se kolem sebe a přemýšlím o tom jak je to tu krásné, to pole, ten les a ta obloha. Je krásné počasí. Bohové mi přejí. Nestává se to často. S těmito myšlenky se blížím k cíli své cesty. Vidím už stavení mého přítele. Je poměrně skromné, ale za to útulné. Vidím jak stojí před dveřmi, asi mě vyhlíží. Ještě mě nevidí. Chci na něj zamávat a zavolat, že už jsem tady. Když najednou vidím jak k němu přijíždí jezdec na koni, seskočí z koně a jde k němu. Chvíli mu něco říká. Jsem daleko, takže nic neslyším. Najednou vytahuje z pochvy svůj gladius, a bodne mu ho do břicha. Hned se padá na zem kde pomalu a bolestivě umírá. Rychle jsem se rozeběhl za tím jezdcem. Chtěl jsem pomstít kamaráda. Zatím si mě nevšiml. Už mě dělí pár desítek metrů. Už vím co mu udělám, sundám ho k zemi, a pokusím se ho zabít. Útok zezadu očekávat nebude. Už jen kousek a skočím mu na záda. Neskočil jsem na něj, a ani jsem k němu nedoběhl. Najednou mé tělo padá na zem. Po chvíli spadne i hlava hned vedle něj.

Tohle se mi jednou zdálo. Byl to velice živí sen, tak živí, že když jsem se zpocený probudil, musel jsem se ujistit, že jsem doma v posteli, a že mám telefon. Pak jsem usnul, a dál se mi nic nezdálo, nebo jsem si to nepamatoval. Když jsem to popisoval jednomu kamarádovi, tak mi tvrdil, že jsem nahlídl do minulého života. Tomu jsem se zasmál. Ne z toho důvodu, že tomu nevěřím, ale kvůli tomu, že jsem si vzpomenul na všechny sny, který jsem měl. A hlavně jsem si vzpomněl na Jacka Londona a jeho knihu Tulák po hvězdách.

Chvíly jsem přemýšlel, jaké by to bylo toulat se historií jako Darell Standing, a prožívat své minulé životy. Asi by to nebylo špatné, řekl jsem si. Přišlo mi to jako dobrý nápad, ale jen do té doby dokud jsem si neuvědomil, proč Darell ty své minulé životy prožíval.

Perfect sense

28. května 2016 v 20:40 | edgar
Dneska jsem si vzpomenul na jednu skladbu, kterou jsem dlouho neslyšel. Když jsem si četl zprávy ze světa a z domova, tak jsem si začal v hlavě zpívat refrém jedné skladby. Konkrétně to je skladba od Rogera Waterse z alba Amused to Death skladba Perfect Sense 1&2. Je mi jasné, že jí zná málo kdo. Upřimně řečeno, já bych jí taky neznal, kdyby nebylo pár shod náhod, které vedly k tomu, že jsem slyšel koncert In the Flesh. Díky tomu jsem se pak začal více zajímat o Watersovo sólovou dráhu. Tohle je ta část, na kterou jsem si vzpomenul.



Can't you see
It all makes perfect sense
Expressed in dollars and cents,
Pounds, shillings and pence
Can't you see
It all makes perfect sense



Jasně, řekl jsem si, při čtení dnešních zpráv, se mi může těžko vybavit něco pozitivního nebo veselého. Tohle mě celkem zaskočilo, protože když se mi vybavil refrém, tak se mi vybavil i zbytek té skladby. Pak samozřejmě příběh celého alba, který má temnější poselství. Je sice zaměřeno na problémy doby, kdy bylo vydáno to, ale bohužel nebrání tomu, aby i dnes mělo co říci, stejně jako spousty textů Rogera Waterse.

Výlet

21. května 2016 v 13:54 | edgar |  Fotky

Internet

17. května 2016 v 10:04 | edgar |  Téma týdne
Tohle téma týdne mi připomíná, jedno mého naivnějšího kamaráda. Je lepší říct naivnější než blbý. Jeho záliba byla, a stále ještě je, vymetat "seriózní zpravodajství" na internetu, nebojí se i tištěné formy. Vše si to nastuduje, a pak vypráví, všem kdo o to stojí, co se tam psalo. Samozřejmě o tom moc nepřemýšlí, tak bere za pravdu kdejaký žvást. Asi jako ta slavná scéna z Pupenda. Kdy Matěj Mára ve škole posunky říkal, že v Sovětském svazu vynalezly betonové lodě. Když, spolužáci namítají že beton neplave, tak učitelka vzala ty noviny, kde se to psalo a pak řekla.
"Píšou to v deníku Pravda, tak to musí být pravda."
Samozřejmě tohle byla komedie. Jenže bohužel to takhle v minulém režimu fungovalo. Teď to tak funguje taky. Jen se říká, bylo to na internetu, popřípadě jak už je moderní, bylo to na facebooku. Nebo ještě je dobrý, sdílela to tak to musí být pravda. Hlavně si musíme přiznat, že na facebooku je těch blbostí až, až. Od citátů slavných lidí, který neřekli, až po falešné zprávy.
To vše vzniká hlavně kvůli tomu, že těch informací je moc. Taky za to může ten fakt, že vlastně kdokoliv si může založit web a psát tam "seriózní" informace. Když se člověk pustí do zevrubného hledání, tak těch stránek najde docela dost. Samozřejmě do toho nepočítám stránky zabývající se vírou v cokoliv. To je kapitola sama pro sebe, ať už se jedná o ty hodné nebo o ty špatné.
Pak jsou stránky, kde lidé píší co si myslí o současném dění, a jaký z toho mají pocity. Na tom samozřejmě není nic špatného. Špatné se to stává v tu chvíli, kdy si čtenář řekne, že to není pocit, či dojem, ale konstatování faktu. To se stává hlavně u mediálně známých lidí. Hlavně kvůli tomu, že jsou považováni automaticky za chytré, ale málo komu dochází, že ti lidé jsou vzorek národa, jako třeba nějací dělníci, a můžou být mezi nimi blbci.

Věř

15. května 2016 v 15:07 | edgar |  Téma týdne
Zavři oči a věř. Věř, že všechno bude lepší, a že se ti vše podaří, a že bude líp.
Něco podobného říkala velice často jedna moje kamarádka. To nebylo zas tak divný, protože to občas říká každý, ať už sám pro sebe nebo na hlas. Jenže ona věřila tomu, že to funguje. Nemohl jsem s ní souhlasit. Podle mě, zkrátka zavírala oči před problémy, místo toho aby je řešila. To pochopitelně není nic dobrého. Hlavně proto, že po čase na všechno už rezignovala. Díky tomu, že téhle blbosti věřila, a nebo spíš ještě věří. Takže, když si narazila vola, který jí ubližoval, tak si řekla, že vše se v lepší obrátí a dál to neřešila. To samé dělala, i když jí v práci dělaly naschvály a ústrky. Pokaždé, když jí něco udělaly tak se rozhodla, že všechno bude lepší, když jim nějak pomůže. Dalo by se říct, že dodržovala křesťanskou zásadu ty do mě kamenem, já do tebe chlebem.

Nuda

11. května 2016 v 21:20 | edgar

Středa se vždy vleče, a nejhorší je, že jsem měl raní. To mě nebaví vůbec. A už vůbec to neutíká. Je to jako by se úterý a pondělí, sloučilo v jeden den, a ten den člověka otravoval a otravoval. Jediné pozitivum bylo to, že jsem už peníze na kontě. Taky to, že prakticky do víkendu už moc nezbývá, jen čtvrtek a pátek. Když se to tak vezme, tak ve čtvrtek je člověk myšlenkami ve víkendu, plánuje co se bude dít a tak podobně. V pátek v práci je prakticky jen mé tělo, které jede jako automat, kdežto hlava a myšlenky jsou už dávno pryč.

Věty

10. května 2016 v 20:30 | edgar

Minulí týden jsem byl trošku smutný a nesvůj, hlavně v práci. Hlavně kvůli tomu, že mi to neutíkalo, a taky mě to tam nebalilo. To je, ale zase věc se kterou se budu potýkat pořád, že mě to v práci nebaví. Ostatně, kdyby mě to tam začalo bavit, tak sám na sebe zavolám Chocholouška. Přesto se, ale v práci i mimo ní objevily světlé chvilky, kdy jsem se od srdce zasmál. Většinou to bylo jen pár vět, ale v tu chvíli stačily, na pozvednutí nálady.

Prvních pár vět, které mi zvedly náladu jsem zaznamenal hned na začátku týdne. Bavili jsme se o tom, jak dlouho u nás vydrží jeden mladý kluk, kterého nám poslali z jiné haly. Jen pro zajímavost, je mu devatenáct, a má dítě se svojí o rok mladší přítelkyní, což je docela drsný. Mít tak brzy dítě. Ale, budiž každý je strůjcem svého štěstí, když jsem řekl, že živí rodinu a proto u nás bude dost dlouho, tak to všichni uznaly. Až na jednoho ten jen pronesl.

"Znám jeho budoucí tchýni, to má chlapec blbý. Ten tu bude i kdyby nechtěl."

Druhá série vět padla také v práci. Když jsme rozebírali to, že firma za každý zlepšovák, co ušetří peníze dá odměnu. No ne, že bych se tím moc zabýval, jednoduše vůbec, ale neodpustil jsem si pár poznámek, na to jaký všemožný blbosti, by se brát jako zlepšovák. Ať už kouření na pracovišti, nebo pití piva a grilování v kuřárně. Kolega na to reagoval, a celkem živě jsme se o tom bavily, jak by to šlo udělat. Po večeři, když jsme v hovoru pokračovali tak řekl.

"Jako zlepšovák, by stačilo namontovat do haly kameru. A pak to pustit těm co to tu vlastní. Sice by ušetřily za platy spousty darmožroutů, ale taky by se mohlo stát, že by řekli, čechiše ksindl. Čímž by se stalo, že budem na pracáku."

Třetí série byla spíš promluva do duše. A ta mi vystačila na celý zbytek týdne, a i teď, když si na to vzpomenu, tak se musím smát. Stál jsem v hospodě u baru blízko pípy, aby to pinglice neměla daleko. Když tu najednou mi někdo poklepal na rameno. Byl to jeden starý známí a začal svůj monolog.

"Si mě jako nevšímáš nebo co?" Začal, blbý bylo, že jsem si ho fakt nevšiml. "Si nějak vyměkl. Kde jsou ty doby, kdy než jsi šel do hospody, tak sis boty čistil tou sračkou na broušení řetězu. To jsi byl ještě chlap, ale teď, se na sebe podívej." Řekl a odešel. Upřimně fakt nevím co tím sledoval.

Čtvrtá série vět na to předchozí kázání de facto navazovala, aniž by o tom ten druhý věděl.

"Co je, ty jako blbě vidíš?" Zeptal jsem mě jeden starý známí, a ukázal na moje brýle.

"Jo prakticky od dvanácti." Řekl jsem a doufal, že to je konec.

"To mě poser, tos teda dopadl, brejličky krátky vlasy oholenej. Na co si to hraješ? Vždycky jsi býval takovej vágus. A teď najednou seš slušňák? Nebo co?"