Druhé Já

4. ledna 2016 v 23:00 | Edgar |  Téma týdne
Mé druhé já se vždy objevuje, když hraji RPG hry nebo, když čtu nějakou knížku většinou fantasy nebo sci-fi. Pokaždé mě ten ať už herní, či knižní svět pohltí a vžiji se do něj. Je zajímavé, že u filmu se mi to nestává, málo který mě tak chytí, že bych se do něj vžil a prožíval ten děj. Nevím proč, ale u filmu se mi zdá, že se to poslední dobou přehání. Většinou je jedno, že děj a postavy stojí za prd, důležitý je rozpočet a efekty. Víc si rozumím se staršími filmy, kde je větší prostor pro fantasií.

Mám takoví zvyk, že jednou do roka čtu své oblíbené knihy. Takže se jednou do roka podívám k osamělé hoře, pak se vydám k hoře osudu, a nebo si prožívám totalitní život na farmě nebo v Londýně, kde se bojím ideozločinu. Když už mám dost cizích krajin a nebezpečí vydám se na výpravu s Jestřábem, třeba k bobří hrázi. To už jsem doma v naší české kotlině, když tam jsem, tak nesmím zapomenout na Haška. Na jeho opilecké povídky, které vždy potěší u srdce už, ani nevím kolikrát, když jsem byl na ubytovně, jsem šel umřít za císaře pána a jeho rodinu. Několikrát jsem taky jako malí muž obsluhoval Habešského císaře a pak si prošel protektorátem. Takových výletů je víc, to jsem uvedl jen pár příkladů.

Je taky jasné, že si připadám jako tulák po hvězdách. Bez kazajky se pak ve snech pohybuji po místech o kterých jsem si přečetl. Prožívám tu dobu a děj té knihy, mám sny o ději a vymýšlím si jiné, lepší alternativní konce, kde ta postava, kterou mám rád jen vítězí a daří jí. Protože se mi nezdá ta postava, ale jsem to já jen jsem v té postavě a ve snu si přece nenechám ublížit. Prožívám historické doby, jiné životy a bojím se probuzení do reality mého skutečného života, který není zas tak super, jako ty moje sny.

V knihách je to spíš moje pasivní já, které cestuje a jen pozoruje. V hrách je to, ale jiný tam jedná mé opravdové já, které nemohu normálně ventilovat. Ve hře mé druhé já krade a dělá nájemného vraha. Když jsem byl menší, tak jsem vždy hrál za postavy, které byly spíš na boj meč proti meči, svaly proti svalům, občas sem tam magie. Teď, ale spíš preferuji útok ze zálohy a kradení, dřív jsem dělal ve hrách jen dobro a samé záslužné činy. Teď už, ale to nehrozí, dělám vesměs jen špatné skutky za který by se kdejaký záporák nemusel stydět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama