Hledání

9. prosince 2015 v 21:26 | Edgar |  Téma týdne
Hledání sebe sama mě moc nebere, hlavně se nedá říct, že to je něco co mi jde. Je to něco jako, když se pokouším nad sebou zamyslet. S tím rozdílem, že ze zamyšlení nad sebou ztrácím o sobě dobré mínění. Potkávám ale pravidelně lidi kteří tohle dělají a to dost často. Klidně i několikrát do roka se najdou, a ani ne za týden se zase ztratí. Můj kamarád ze kterého se po jednom vydařeném mejdanu stala záležitost na noc, po delší odluce milenec a dnes jen člověk kterého znám. Mi dal jasný náhled do toho, jak takové hledání občas vypadá. Hlavně jak to dopadá, když se dělá moc často. Navíc díky němu, jsem se poprvé pokusil najít sám sebe.
První jeho hledací fáze byla, když jsem mu při jednom mejdanu, kde jsme byli, řekl, že prostě o holky nemám zájem. Nemám ve zvyku to někomu říkat, myslím že každému to může být u zadele. Ale on mi celý večer vykládal, to jak bych jít za tou opilou pankáčkou a že mi dá. Trpěl totiž ještě utkvělou představou, že jsem ještě neměl sexuální zážitek, mimo svojí pravou ruku. To bylo vůbec podivné, protože byl ještě panic. Celý večer mě tím štval, tak jsem na něj vyklopil to, že spím radši s kluky a už jsem si to i ozkoušel. Po zbytek večera a dalšího týdne se mi vyhýbal. To mi vysvětlil tak, že se musel vyrovnat s tím, že nejsem heterák, dál dodal, že mu došlo to, že když já můžu být na kluky, tak on možná taky, takže se pokusí najít sám sebe a svojí pravou orientaci. Popravdě řečeno, do dneška jsem to vůbec nepochopil o co mu šlo, ale řekl jsem si, že bude lepší prostě to nechat být. Jen jsem si sám položil otázku, jestli to znamená to, že si konečně zašuká.
Po roce mi řekl, že už asi našel své pravé já, které je trošku bisexuální. Na to nebylo co říct. Hlavně mi to bylo ukradený, to ho evidentně docela štvalo, protože si myslel, že asi hned po něm vyjedu a rozdáme si to hned v hospodě na záchodě nebo co. Ukradený mi to, ale přestalo být, když jsme spolu šli mezi společné čtyřprocentní kamarády. Pokaždé začal rozebírat svoji nově objevenou bisexuální stránku. V tu chvíli jsem se za něj docela styděl. Ne, že by mi vadilo to jak roztrubuje do světa to co ty lidi vůbec nezajímá. Nejvíc mi vadilo mi to, že se při těch výlevech opíral o mě, jako o člověka, který mu v tom poznání pomohl, takže všichni se na mě dívali pohledem, tos to dopracoval. Začal jsem se mu vyhýbat, protože když jsem mu na férovku řekl, že mě prostě sere to jak se chová a jak mluví o svém sebepoznání při kterém si lidi myslím, že jsme se spolu vyspali, zamilovali se do sebe a teď jen čekám, až spolu zestárneme. Samozřejmě se urazil a řekl mi, že mu závidím jeho otevřenost a to, že se nestydí za to, že je jiný. Napočítal jsem do deseti, aby mě opustilo pokušení, dát mu pěstí. Řekl jsem mu, že tak jako tak se prostě teď, nebudeme moc často vídat. To co následovalo byla hodně divná scéna, ze které jsem měl pocit, že jsme byly spolu přes dvacet let oddáni.
Dlouho jsme se neviděly. Byl jsem za to rád a už jsem pomalu zapomínal na to co se vlastně stalo a proč mě tak nebetyčně sral. Takže když jsem šel chlastat na byt k jednomu kamarádovi a on tam byl, neotočil jsem se na podpatku a neodešel, což byla chyba. Všiml si mě a řekl, že si hned musíme promluvit. V hloubi duše jsem doufal, že už se mu rozsvítilo, ale bohužel ne. Řekl mi, že měl čas na hledání sebe sama a větší sebe poznání. Po této větě jsem doufal, že dospěl k tomu, že ho penisy neberou a že se vrací k vagínám. Chyba lávky. Vysvětlil mi, že mě vlastně miluje a uvědomil si, že já jeho. Jelikož jsem byl už docela pod vlivem a můj tehdejší přítel jel na měsíc do Španělska za tetou, která tam emigrovala za komančů, tak jsem si řekl, že když ho podle něj miluji, tak se vším všudy. V hlavě mi hned všechny mozkové závity začaly pracovat na tom, jak to udělat, abych ho měl v posteli. Jedna část mozku mi říkala, že to je ten nejdebilnější nápad ze všech. No, ale už se nedalo nic dělat, protože jak je známo, kde se něco postaví, tam se tamto zastaví. Už jsem jen vnímal to, že to je v celku hezký kluk, a že když on s tím bude souhlasit, tak je vše OK. Netrvalo dlouho a šli jsme k němu domů.
Když, jsem se ráno vzbudil, tak jsem chvíli přemýšlel co teď. Odpověď byla, ale jasná sbalit se a jít domů svojí cestou, nenechat žádný vzkaz, ani vysvětlení a zdařile ho ignorovat. Dělal jsem to tak pokaždé, občas jsem měl výčitky svědomí. Tentokrát jsem byl, ale na pochybách kvůli tomu, že to je a nebo spíš byl kamarád. Přece jenom v mém tehdejším žebříčku hodnot byl kamarád nad někým s kým jsem spával a to i přes to, že mě štve. Nakonec moje pochyby skončily, vstal jsem oblékl se a odešel. Venku na ulici už byly pochyby za mnou, měl jsem z toho radost, rozhodně větší než z toho sexu večer. To bylo, ale spíš tím, že jsem si pamatoval jen útržky.
Asi přes tři roky, jsme se neviděli, ani jsme se nějak nekontaktovali, i když jsem měl cukání mu zavolat nebo mu napsat a vysvětlit, že si to prostě moc maloval a já byl ožralej vůl. Říkal jsem si, že na to není zvědavej, jinak by se ozval. Zcela nečekaně jsem ho potkal na jednom koncertě. Stál ve frontě na pivo a já stál hned za ním. Hned jsem ho poznal a on mě. Čekal jsem, že až mu podá ten výčepák to pivo, že mi hned chrstne do ksichtu, ale mílil jsem se. Nekonal se, ani kopanec mezi nohy nebo nadávky. To mi přišlo podezřelé, normálně jsme se spolu bavily, ani jsme nemluvily o tom co stalo, jen jsme se bavili, jako před tím, než mu ruplo v bedně. Ještě jsme se domluvily, že se sejdeme o víkendu v hospodě. Bral jsem to jako dobrý nápad, aspoň se mu nějak omluvím nebo mu vysvětlím to co se stalo. V hospodě jsme pili, dozvěděl jsem se, že si našel holku se kterou žije a to, že je teď šťastný. To jsme mu přál. na konci večera mi řekl. že nebýt té noc noci se mnou, nikdy by mu nedošlo jaký jsem sobecký parchant, kterému jde jen o jedno. A tím jeho bisexuální fáze skončila a uvědomil, že mě vlastně nikdy nemiloval. Byl jsem rád a byl jsem spokojený sám se sebou, i když jsem nebyl moc hrdý, na to jaký prostředky byli k tomu použity.
Začali jsme se vídat častěji a častěji. Věděl jsem, že to není dobrý, protože přeci jenom mezi námi něco ještě bylo a nebylo to uzavřeno. Ačkoliv mi tvrdil, že se přesto přenesl, věděl jsem, že to tak není. Jednou, když jsem byl s ním a jeho přítelkyní na oslavě narozenin, vyděl jsem ten rozdíl mezi tím jak se dívá na mě a na ní. Chtěl jsem se zase stáhnout dál od něj, ale nedopadlo to. Ještě ten večer se pohádal se svojí přítelkyní, utěšení šel najít ke mně. Byla z toho druhá noc, která měla být poslední, ale nebyla, bylo jich spousty. To byla doba, kdy jsem já začal hledat sebe sama, protože mi to přišlo už moc přes moji pomyslnou čáru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama