Cedka

3. prosince 2015 v 21:14 | Edgar
Už od rána jsem měl takovou podivnou náladu, ani smutný, ani veselí, prostě něco mezi a nic se mi nechtělo dělat. Náladu mi zvedl až pár v marketu, kde jsem si kupoval mléko a sušenky. Byla to hádka mezi regály, o tom co kdo měl udělat. Neslyšel jsem to celý, jen tu konečnou větu. Víš co, tak si naser. To mě dost pobavilo, protože ta věta nebyla od toho chlapa, ale jeho ženy nebo partnerky. V duchu jsem se tomu pousmál a šel ke kasám. Jak jsem tam stál a čekal až si postarší páni a dámy udělají rychlokurs obsluhy samoobslužné pokladny, vzpomenul jsem si na mého kamaráda, který měl věčně rozbroje se svojí drahou polovičkou. V hospodě mi nejednou řekl, že to mám vymyšlený, protože když mě moje drahá polovička naštve, tak jí mohu dát pěstí, bez výčitek svědomí a bez toho, že bych porušil nějaké společenské tabu.
V té době, kdy mi to říkával, by to vzhledem k tomu s kým jsem chodil, sebevražda. I když si o sobě myslím, že mám sílu a umím dát ránu, tak v tomhle případě, by ta rána byla první a taky poslední. Měly jsme spolu takové pravidlo, že jsme se nehádaly o tom, když se tomu druhému někam nechtělo, ale dali si spolu páku. Když vyhrál tak nemusel nikam chodit. Pořád jsem neprohrával, měl jsem období, kdy jsem dost často vyhrával, ale pak se to otočilo a zase jsem prohrával, takže mi bylo jasné, že fyzicky na něj zaútočit by byla blbost. Leda, že bych dal rovnou K.O. Jednou jsme spolu na chatě jeho rodičů štípaly dříví a naštval jsem ho víc než bylo zdrávo. Hned jsem radši trošku utekl, protože běžec jsem byl lepší. Celkem bez váhání po mě hodil docela velké polínko a na dost velkou vzdálenost. Jelikož jsem to bral jako výzvu, tak to polínko letělo zpět. To bral asi jako povel k zahájení polínkové koulované, tak po mě letělo další a další. Hned jsem je po něm házel zpět. Tak jsme po sobě házely dřevo, které jsme pracně skládaly. Zakončily jsme to tím, že jsme se honily jako malí kluci po zahradě. Když to spatřil soused, tak si jen odplivl. Hned mu, asi došlo, že nejsme jen kamarádi, jak si to delší dobu myslel.
Pak už jsem měl den v pohodě, byl jsem vysmátý jednak kvůli tomu páru co se nepohodl a navíc bylo teplo a svítilo slunce. Sice jsme dělali ve stínu kde bylo chladněji, ale to mi nevadilo, ba naopak byl jsem rád, protože jsem byl docela navlečený. Dělat na tom slunci, tak bych se musel svlékat, což mě pokaždé dost otravuje.
Při včerejší hledání jsem našel dvě cedka, co jsem si koupil, když mi bylo jedenáct. První bylo Lucie Vše nejlepší a druhý Wanastowi vjecy 333 stříbrných stříkaček. Vrátily se mi vzpomínky na ty cedka a hned se vybavily všechny ty skladby a jejich texty. Tak jsem se doma zakydl do křesla a začal poslouchat Lucii a pak Wanastowky, jak jsem byl zvyklí. To pořadí jsem určil kvůli tomu, že jsem zvyklí si jako první pustit to horší a na finále tu pecku. Tyhle dvě kapely mi vydrželi dlouho a baví mě do teď. Tvorbu Wanastowek jsem slyšel poprvé, když mi bylo asi sedm nebo osm let. Byla to kazeta Lži, sex & prachy, pouštěl jsem si tu kazetu pořád dokola do zblbnutí. Lucii jsem slyšel poprvé až o něco později a to díky hitu Medvídek. Byl jsem hrozně rád, že jsem ty dvě alba po dlouhé době slyšel celé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama