Kladivo

7. listopadu 2015 v 22:51 | Edgar
Ráno sprchlo, to bylo něco co mi zhatilo plány na to jít se podívat do té zaniklé usedlosti. Ne, že by pršelo celé ráno, spíš mě odradilo to, že bych šel mokrou loukou a to fakt nemusím. Tak jsem seděl doma a říkal si, že zítra to vyjde, protože má být slunečno už od rána. Později mi došlo, že bych tam vlastně došel i po silnici a pak lesní cestou. Na to bylo, ale už pozdě, protože jsem se rozseděl. Navíc by to byla docela zacházka, nevím sice o kolik kilometrů, ale by lo by to delší, než bych chtěl. Navíc bylo pod mrakem a to znamenalo i nebezpečí, že bude pršet, no nebudu kecat hledal jsem výmluvu, abych nemusel. Nejhorší na tom bylo to, že jsem se vymlouval sám sobě, to mě docela děsilo. Pokaždé jsem se vymlouval někomu jinému, jen ne sobě. Těším se až se budu, sám se sebou hádat.

Tak jsem aspoň volný den věnoval tomu, že jsem si přečetl zprávy za poslední tři dny. To nebylo moc moudré, už se pomalu v tom ztrácím. Ještě k tomu jsem u toho jedl, tak se bojím, že z toho budu mít vředy. Takovou obavu jsem měl naposledy, když jsem dělal na stavbě, kde jsme při obědě jako kolektiv poslouchali jedno nejmenované rádio, zaměřené na takoví ten bubblegum popík. To jsem se bál, že mě to psychicky poznamená, hlavně ty postřehy rádoby vtipných moderátorů. Ještě dneska, když tu stanici slyším, tak se osypu. Měl jsem chuť to rádio vzít a vyhodit, ale neříkalo mi pane, jinak bych mu to udělal. Tak jsem radši jedl mimo buňku. Byl jsem, ale pomstěn a nebyl jsem u toho, což mě docela štvalo. Jednou o víkendu, když tam král nějaký ten šlágr, se jeden zedník naštval a rozmlátil to radio na fidloprčičky kladivem. Tenkrát byl v mých mladistvých očích úplný hrdina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama