Máta

8. října 2015 v 21:47 | Edgar
Ráno se mi nechtělo vstát, protože mi připadá, že jsem víc a víc nemocný. I když to není pravda, spíš to začínám víc vnímat. Začínám přemýšlet o tom, že až se příště něco podobného stane znova, tak nechám svého drahého na veterině vykastrovat, a když se to bude opakovat, tak ho nechám utratit. Jen doufám, že mi projde to, že ho budu vydávat za starého a hodně nemocného šarpeje.
Snažím se, ač mi to moc nejde brát to, i z té lepší stránky. Zatím nacházím jen jednu. A to je ta, že až se z toho vyléčím, tak to bude zase až na jaře, kdy budu nemocný. Tedy pokud si něco zase nepřivodím v práci. Zatím mi to tak vychází, že jsem nachlazený na podzim a na jaře. Pak ještě se mi stávalo, že jsem měl rýmu, když jsem v opilecké pýše přespal venku, ale to už nedělám.
V práci jsem to zvládal dobře, i když půl dne mrholilo, ale to se koneckonců na podzim děje, takže jsem z toho nebyl, ani nějak mrzutý. To se nedalo říct o ostatních. Ti byly věčně na něco naštvaní, a pořád nadávali, tím mi kazily mojí pohodu. To bylo zapříčiněný tím, že i když včera bylo kvůli dešti volno, tak někteří nešly na pivo. Protože by po cestě zmokli. Tak seděli doma a čuměli na bednu. Z toho měli dneska abstinenční příznaky a deprese. To se nedivím, sedět den na zadku a koukat na bednu, tak jsem taky zpruzený.
No budu féroví ke konci šichty mě trochu nakazily, takže jsem byl taky zpruzený. Hlavně kvůli tomu, že když měli vajgl pauzu, tak ten jejich dým šel na mě. Mě to smrdělo, protože od pondělí zase nekouřím. Dovolil jsem si říci pár protivných poznámek na adresu kuřáků a cigaret. Za to jsem se dozvěděl, že se ze mě stává pěkný protiva.
Po práci jsem šel k asijskému obchodníkovi do kšeftu. Hledal jsem co si koupím na zítra ke svačině. Když mě uhodila do očí krabička s nápisem mátový čaj. Ihned jsem po něm sáhl. Pokaždé si vzpomenu na to, jak moje prababička dělala mátový čaj. Těšil jsem se na něj, až si uvařím a budu relaxovat. Krabička opravdu voněla mátou, jenže jsem zapomenul, že prababička si tu mátu sbírala a sušila. Jelikož byla na to zvyklá už od mládí, takže ta obarvená voda neměla nic moc společného, s tím co jsem pil jako malý. Byl jsem zklamaný, ale co jsem mohl čekat. Mohl jsem být rád, že to aspoň tou mátou vonělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama