Kolem nuly

13. října 2015 v 21:41 | Edgar
Tak se asi fakt blíží zima, celý den byla teplota kolem nuly. Ráno, když jsme přijeli do lesa, tak byli i zamrzlé kaluže, to je docela skok i na krušné hory. Tedy aspoň si to myslím, ještě musím pořádně zapátrat v paměti, jestli si nepamatuji studenější prostředek října. Teď, když nad tím tak přemýšlím, tak mi dochází, že zas tak moc velká zima nebyla, tedy co se týče těch stupňů. Spíš bylo na prd to, že bylo celý den bylo pod mrakem a táhla se po kopcích mlha. To prostě na náladě moc nepřidá a člověk si vsugeruje, že je větší zima, než je doopravdy.
Když, jsem došel na místo kde jsme kácely, ucítil jsem ve vzduchu to co jsem necítil už pár měsíců. Byl to chlad skloubený s vůní jehličí, člověku to hned připomene takzvanou pohodu vánoc. Ten chlad nebyl obyčejný, byl to ten který slibuje silné mrazy. Už se ně ve skrytu duše moc těším. Nemůžu tohle přání v práci jen tak pronášet, aby mě neměly za úplného blázna. Takže se na ně těším potichu. Nevím čím to je, ale v zimě se líp funguje. Hlavně se mi líbí to, že moji spolupracovníci zbytečně nevykecávají a makají, jinak by jim byla zima.
Po práci jsem šel pomalu domů, ve sluchátkách mi hrál Nick. Už se mi začíná hodně zavrtávat do hlavy, takže nebude dlouho trvat a budu znát jeho celou tvorbu. Dneska jsem se pokoušel vzpomenout na to, kdy jsem toho australského výstředníka slyšel poprvé. Chvíli mi to trvalo, než jsem si vzpomenul. Bylo to v jednom pajzlu, kam jsem zapadl, když mě v půl druhé ráno probudila žízeň na pivo. Chtěl jsem si dát dvě maximálně tři piva. Stoupl jsem si k baru a prohlídl si prázdný lokál, jen u jukeboxu stála podivná postava, která tam pořád házela peníze. Čekal jsem, podle hadrů do kterých byla oděna, že z toho vyleze nějaká ta pop mňůzik, ale ne. Pustil tam celou výběrovku Nicka, pak si stoupl k baru, a popíjel k tomu kouřil jednu od druhé. Nevím co ho vedlo k tomu to chování, ani jsem po tom moc nepídil. Jen jsem seděl na barovce a poslouchal tu hudbu. Když to dohrálo šel jsem domů spát. Usínalo se mi dobře, stihl jsem místo tří piv vypít devět.
Na čtení pohádek jsem se dneska vykašlal. Rozhodl jsem se pro větší a těší kalibr. To jsou zprávy z domova a ze zahraničí. Jednou za čas mě přepadne myšlenka, že i já jsem součást světa, a měl bych se o něj zajímat. To mi většinou vydrží den, než mi dojde, že to svět v pohodě zvládá i beze mě. Tentokrát to nebyl, ani den přečetl jsem si dvě nové zprávy ze světa, a hned mě to přešlo. Šel jsem radši dočíst ty pohádky, ty měli aspoň hlavu a patu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama