Život

10. září 2015 v 20:07 | Edgar |  Téma týdne
Na dnešní téma týdne mě napadá jen to, že si vždy při těchto větách, ať už je pronese kdokoliv. Vzpomenu na dva mé drahé kolegy. Jeden už bohužel bývalí kolega. Shodou okolností, byli spolu i příbuzní, sice jen vzdáleně, něco jako prabratranci či něco podobného. Na první pohled to samozřejmě není vidět. Jeden je vysoký, druhý menší. Ten vysoký je už šediví a ten menší má ještě pořád blonďaté vlasy. Jejich podobnost je až v chovaní a trochu i v pohledu na svět, který podle nich není fér, ale u každého z jiného důvodu. U jednoho to dělalo to, že jeho povolání bylo dozorce ve věznění a ten druhý je prostě jen plačka.
Ten menší měl pocit, že život není fér pořád. Ale u něj to bylo hlavně kvůli tomu, že byl dozorce u mladistvých a pak u vězňů. To prostě člověku sebere iluze a trochu pokřiví jeho pohled na svět. U něj mi tak moc nevadilo. Protože občas, když se člověk zamyslel nad tím co říká a na co nadává, tak to mělo hlavu i patu. Abych to uvedl na pravou míru, tak musím dodat, že byl a je velký patriot, i když z posledních sil. Protože co si budeme povídat, byl hodně zkoušený. Vždy byl úplně na dně, když viděl rodinu sociálně slabších, která byla velice početná, pokaždé říkal, život není fér, moje sestra nemůže mít děti a oni jich mají tolik. Nebo, když viděl jak sedávají venku před jedním vyhlášeným panelákem. Tak říkal ti se mají, já a moje žena musíme makat jak blbci, a oni jen sedí před panelákem a nic nedělají. Za to dodával, život není fér. Jednou jsme se bavili o to jak mladí nechtějí mít děti. Nadhodil mi, že bych si měl konečně najít nějaké hodné, milé děvče a mít s ní děti. Na to jsem mu řekl, že děti moc nechci. Nechtěl jsem mu říct pravdu, protože některé jeho názory byly lehce pravicové, a nechtěl jsem, aby na mě kvůli blbosti koukal skrz prsty, protože by mi, asi otevřeně neřekl, že jsem odporný či něco podobného.
Ten druhý vysoký, je trochu jiný. V tom co je podle něj v životě není fér. Zatím co jeho prabratranec byl vytočený z osudu ostatních lidí, tak on to viděl trošku jinak. Poprvé jsem to u něj poznal na vlastní kůži, když jsme jeli z Plzně domů. Míjel nás dvacetiletý kluk v audi. Hned začal svůj přednes, bože proč on má takoví auto a já ne, co ti lidi dělají, že mají na taková auta, proč to nemám já, život je není fér. Ještě víc vyváděl, když nějaký jeho kamarád si postavil dům nebo si koupil něco drahého. To vyváděl ještě víc, protože byli stejně starý a on měl něco co on neměl. Pokaždé si našel něco čím to bylo, že oni jsou na tom lépe. Buť nebyly ženatí nebo byly, pak ještě se učily a měli v životě štěstí, zatím co k němu byl život strašně ne fér. Korunu tomu nasadil, když chytil chlamydie, on je ještě trochu promiskuitní a ze staré školy. Takže chráněný sex je pro něj španělskou vesnicí. Když to říkal, tak pronesl to je ne fér, jak se mi to mohlo stát, pohlavní nemoci mají většinou jen buzny. Na to nešlo nic jiného než, že jsem mu odpověděl ano buzny nebo trotlové co mají krizi středního věku, a potřebují si něco dokázat. Tomu se jen nuceně zasmál, protože u toho byli i ostatní a dál to neřešil. Když jsme jely spolu domů, tak se mě zeptal zda jsem něco podobného nechytil. Odpověděl jsem, že masáž ve škole mě naučila, že některé věci se dělají jen s kondomem. Podíval se před sebe na silnici a řekl život není fér.
Zbývá jen můj pohled na to co není v životě fér. Podle mě by se toho možná šlo spousty, ale já to tak nevnímám. Říkám si, že když budu říkat, že je něco ne fér, tak se mi to vrátí jako bumerang. A život bude ke mně opravdu ne fér, to je něco co nepotřebuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama