V práci

23. září 2015 v 19:02 | Edgar
Po dlouhé době jsem šel do práce. Ještě k tomu jsem se zvedal od svého milého. Bylo to docela těžký, i když jsem byl na něj trošku naštvaný. Rychle jsem se zvedl z postele, a přepnul se na pracovní režim. To mi šlo docela těžko, fakt se mi nikam nechtělo.
Ráno v garáži jsem zjistil, že za těch pár dní co jsem byl mimo, se vůbec nic nezměnilo. Zase po ránu to známé čekání na ostatní, vymýšlení hovadin a zdržování. Byl jsem docela naštvaný. Kdykoliv jindy by mi to bylo ukradený, ale dneska mě to štvalo. Po každé si říkám, že se seberu a půjdu domů. Dneska jsem k tomu měl hodně blízko.
Když jsme dojely konečně do lesa, tak jsem poznal, že na svůj návrat do práce, jsem si opravdu dobře naplánoval. Kopec, kameny a skála jak jinak. Co by taky člověk mohl čekat. Zatnul jsem zuby, a pokoušel se normálně dělat. Celkem mi to šlo, ale pak se stalo něco co jsem očekával. Dělali jsme jeden buk, a já jsem prostě nemohl. Zkrátka a jednoduše jsem se bál. Ostatně celou dobu v práci jsem byl z toho trochu roztěkaný. Kdykoliv se strom přetočil nebo nějak pohnul, tak už jsme zdrhal. Doufal jsem, že mě to brzy přejde. Iluze mi sebral můj kolega, který prohlásil, že z toho budu mít deprese půl života. Doufám, že nemá pravdu. Protože to bych fakt nechtěl, i když mám v plánu v nejbližším čase se na celý les vykašlat.
Rychle jsem pak, když jsme přijeli do města pospíchal za Lukášem. Ten vykládal karty mámě a kamarádce. Po každý se musím tomu smát, že on něčemu takovému věří. Neřeknu kdyby to byla i šou. Třeba, že by podřezával krky kuřatům, z jejich krve a vnitřností by pak hádal budoucnost. To by mě fakt bavilo, ale taroty mi fakt připadají jako blbá karetní hra. Kvůli tomu mu říkám, že po večerech tancuje kolem chcíplé kočky. To se mi pokouší vše možně vyvracet, ale neúspěšně.
Když seanci skočily, sfoukli svíčku, tak byl skoro čas na to, aby šel na autobus. Den před tím jsem mu koupil lístek na žlutý autobus. Nechtělo se mi s ním loučit, ale nedalo se nic dělat. Než jsem se nadál, odjížděl zpět do Prahy. Zamával jsem mu a byl najednou pryč.
Byl jsem z práce unavený, tak jsem se doma jen rychle umyl najedl, a šel jsem hned spát, abych ráno vstával brzy. Protože jsem si zvykl vstávat až kolem osmé hodiny. Usínal jsem bez něj, a bylo mi smutno. Netěšil jsem se na probuzení, budu muset do práce, navíc budu bez něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama