Pátek, Sobota, Neděle a Pondělí

23. září 2015 v 16:41 | Edgar
V pátek za mnou a za svou rodinou do svého rodného kraje přijel můj drahý partner Lukáš. Byl jsem rád, že už jsem chodil bez berlí, a mohl jsem s ním chodit ven a mezi kamarády. Jako první jsme museli oslavit jeho maturitní vysvědčení. Pomalu se smiřuji s tím, že má papír na to, že je chytřejší než já. Když si to tak uvědomuji, vlastně skoro všichni předním byli papírově chytřejší než já. Ale jejich chování tomu moc neodpovídalo. Ještě, že podobný papír nemám já. Moje chování by tomu už vůbec neodpovídalo.
Jako první jsme šly spolu do parku, kde jsme na oslavu bouchli láhev šumivého vína. V hloubi duše jsem doufal, že když tu láhev bude otevírat, tak ho polije jako mě, když jsem byl za ním v Praze. Když jsem totiž vystoupil z vlaku, tak jsem na Wilsoňáku koupil láhev Bohémky, abych pro něj něco měl. Chtěl jsem, aby to otevřel on, ale nechtěl. Chvíli jsme se tam hádali o tom, kdo z nás tu láhev otevře. Po krátkém dohadování to vyšlo na mě. To mělo za následek to, že jsem se celý polil, což samozřejmě udělalo mému milému neskutečnou radost. Bohužel se, ale to samé nestalo jemu, i když jsem doufal. Byl jsem zklamaný, seděli jsme v parku, a povídali si o blbostech, a různých věcech co se událi. Nejradši bych s ním strávil celý den, ale to bohužel nešlo, protože jsme museli jít mezi ostatní kamarády, a společnými silami ten jeho úspěch zapít.
Šly jsme ke staré společné známé. Která jak jsme říkali už před lety, je tak panková, že víc panková už být, ani nemůže. Zkrátka nic není, tak pankového jako ona. Po cestě jsme vzali vína a kolu. Lukyho napadlo, že si vzpomene na časy, kdy jsme pily ty ovocné utrejchy z místního super hyper marketu. Hned jsem věděl, že si dám jen ochutnávku toho hnusu, což tak i dopadlo. Seděli jsme a bavili se, Lukáš sondoval drby, protože já mu ty drby, když za ním přijedu do prahy nedávám, protože mě to vůbec nezajímá, takže to neposlouchám, a ani neposílám dál. Řídím se heslem, když to já nepovažuji za důležité, tak to je nedůležité i pro ostatní.
Netrvalo dlouho a přibyla další kamarádka se svým novým objevem. Byl jsem docela překvapen tím, koho si našla. Po delším přátelským rozhovoru s ním, jsem zjistil, že se stává to, že vrána k vráně sedá. Hlavně kvůli tomu, že oba rádi užívají trávu. Musel jsem odmítnout malí špíček s tím, že svojí plantáž už jsem vyhulil, zato můj drahý Lukáš si rád dal.
Po vypití vína, krom toho ovocného hnusu, jsme šly domů. Těšil jsem se až půjdu spát. Došli jsme domů v docela podroušeném stavu. Měl jsem jen sílu na to se svléknout, a lehnout si do postele. To samé udělal i Lukáš, v klidu jsem pak vedle něj usínal.
Od rána jsme řešily co budeme dělat do té doby, než se ostatní vrátí z práce. Mě se nechtělo sedět doma na zadku, přece jenom jsem seděl skoro čtrnáct dní. Rozhodli jsme se projít podel řeky. V obchodě jsme si koupily víno, a šly jsme. Bylo poměrně hezké počasí, a i když jsem pajdal, tak mě ta procházka bavila. Hlavně, proto že jsme cestou trénovaly naše hádky. Dohodli jsme se na tom, že až bude mít otravnou návštěvu, tak se vždycky na oko pohádáme a zakončíme to házením talířů. Trval jsem na tom, aby byl za hajzla vždy on, ale to se mu ne líbilo, chtěl být občas v té roli, kdy on je ten hodný. S tím jsem pochopitelně nesouhlasil, protože jsem sice otravný, a občas jsou mé kousky, a chování na úrovni malého kluka ze školky, ale nejsem chybující a hádaví typ člověka.
Pak jsme šly do loděnice na pivo, kde na nás čekali známí se svým psem Stenem. Je to krásný husky, kterému je rok. Jelikož je můj drahý u nás doma jen jednou za čas, tak zase sbíral novinky, byly skoro samé jako ty včera. Jen tam byl malí rozdíl. Dohodli jsme se, že půjdeme v neděli na houby a houbičky. Mě se moc nechtělo, tak jsem řekl, že nikam nepůjdu hlavně kvůli té své haksně. Byl jsem rozhodnut, že je nechám ať jdou sami, aspoň si pokecají. Nabídli mi, že zpátky taky může jed autobusem, ale to se mi zdálo jako blbost. Proto že na houbičky se jezdí, a zpět se chodí pěšky. Je to, i celkem hezká procházka lesem.
Netrvalo dlouho a přišli další, vrána s vránou, a pak panková kamarádka se svojí přítelkyní. S tou jsem rád prohodil pár slov. Posledně si mě spletla s jedním hercem, čímž mi docela polichotila. Takže už nás bylo docela dost. Seděl jsem a nudil se. Upíjel jsem pivo nevalné kvality. Nevím zda to bylo tím, že to byla desítka nebo tím, že jsem podcenil situaci a měl na sobě jenom triko. Začínala mi být zima. Samozřejmě můj přítel měl i mikinu, protože když jsme vycházeli ven, tak jsem mu jí doporučil. To nebylo, ale vůbec myšlený vážně. Jen jsem žertoval, a on to udělal. Kdy bych nebyl blbej, tak si vezmu taky. Tyhle myšlenky se mi honily hlavou, a jedním uchem jsem poslouchal rozhovory lidí okolo. Nebyly moc extra zajímaví, ale to se dalo čekat. Tak jsem se jen modlil a doufal, že to brzy skončí. Přání se mi splnilo začalo pršet. Ostatní přemýšleli o přesunu do jiné hospody. My jsme šly za Lukášovo rodinou, aby jsme s nimi zapily ten maturitní úspěch.
Na cestu domů mi Lukáš půjčil svojí mikinu. Zpozoroval totiž, že mi je zima, i přesto že jsem ho ubezpečoval, že jsem v pohodě. Moc mi nevěřil, v tomhle mě má prokouknutého, ví že mi moje ego občas zabraňuje říkat pravdu, i když je evidentní, že to tak není. Proto o mě pořád říká, že jsem typický ješitný chlap.
Jelikož jsme věděli, že jeho máma měla za sebou těžký den. Koupily jsme flašku rumu, víno a arašídy. Seděli v kuchyni a popíjely. Okolí jsem moc nevnímal, luštil jsem křížovku v programu, a celý svět šel úplně mimo mě. Až na pár situací, kdy jsem něco prohodil, byl jsem i trošku unavený. Docela mě probudilo to, že můj drahý šel zvracet. Říkal, že snědl něco špatného. Nevím sice co, protože jsem jedl to samé co on, pak mi osvětlil, že měl nějaký kus masa, který byl chuťově podezřelí. Jelikož viděl, že to jíme všichni, tak to neřešil a splivnul to celý. To jsem moc dobře nechápal, protože když mi něco nechutná, tak to nejím. Já tomu říkám životní zkušenost, prostě jím co mi chutná. Partner tvrdí, že jsem rozmazlený.
V neděli jsem měl docela dilema, jestli jít s ním do hor na lysny, nebo zůstat ve městě, a čekat až přijede z hor. Nakonec, ale vyhrálo to, že jsem uvěřil tomu, že na to mám, a nějaký pochod z hor dolů do města, mě nemůže rozhodit. Tak jsme od souhlasil to, že půjdu s nimi. Sešli jsme se na autobusové zastávce. Tam jsem zjistil, že část výpravy jde hledat i normální houby. To mě docela udivilo, asi fakt už všichni stárneme, a nemůžeme se jen věnovat drogám sexu a rock n rollu.
Na hoře bylo docela příjemné počasí, tím nemyslím, že tam svítilo slunce, a byla modrá obloha. Foukal studený vítr táhli se mraky, a občas spadlo pár kapek deště. To bylo na začátek září lepší počasí než jsem doufal, většinou tu totiž bývá mlha. Pamatuji si na minulí rok, když jsme tudy jezdily do práce. Přes dva měsíce tu byla zima a mlha. Slunce tu bylo vidět minimálně.
Vyšli jsme směrem na pole, kam chodíme na houbičky pravidelně už nějaký ten roček. Šel s námi i husky Sten, který zkoumal krávy. Jenže mezi ním, a tím skotem byl ohradník s elektrikou. Takže netrvalo dlouho, a dostal pecku do čumáku. Pak už si dával pozor, už se k tomu zlému ohradníku nepřibližoval.
Houbičková úroda nebyla zrovna moc silná. To se konec konců dalo i čekat, protože je začátek sezóny. Ale na menší povzbuzení nálady to mohlo být. Hledání jsem se moc nezúčastňoval, protože jsem neměl náladu se zhoubovat. Navíc jsem byl na to až moc líný.
Po tom jsme se vydali do lesa, hledat normální jedlé houby. Po cestě jsme potkali brusinky a borůvky. To mě překvapilo, hlavně ty borůvky, protože jsem měl za to, že jsou už vysbíraný. A co se týče brusinek, tak ty jsem po hodně dlouhé době vyděl v přírodě. A to v takovém množství, samozřejmě by byl hřích odejít, a nevzít si jich pár domů na svíčkovou. Do téhle činnosti jsem se pokoušel zapojit, ale taky mi to moc nešlo. Jen jsem si z Lukáše dělal srandu, což ho neskutečně prudilo, a to mě bavilo.
Vydali jsme se pak na cestu domů, dolů do města. Cestou jsme se pokoušeli hledat houby, pár jsme jich našli. Než jsme došli na zastávku, kde jsme si dali pivo, kafe, tatranku a brambůrky. Tak už měl Lukáš v tašce pár kusů do polívky nebo na smaženici. Sedli jsme si ven, protože tam už bylo hezký počasí svítilo slunce, a bylo příjemně. Člověku se, ani nechtělo dolů do města.
Cestou dolů měl Lukáš smůlu v tom, že jsem se proměnil v malé dítě, které ho pořád šťourá v uších nose a dloube ho do žeber. Vždy ho obdivuji jak to zvládá. Jeho předchůdci neměli moc pevný nervi, když jsem měl otravnou náladu. Většina z nich šla ode mě co nejdál, nebo se mě pokoušela opít, pak tu byla jedna vyjímka. Ten mi oplácel stejnou mincí, což bylo, asi to nejhorší co mohl udělat, protože jsme pak soutěžili, kdo snese víc. Lukáš se k tomu staví čelem, vydržel to dvě hodiny. Za což ho vždy obdivuji, hlavně kvůli tomu, že mi nezlomí ruce, nebo mě nenadopuje prášky na spaní.
Pondělí bylo špatný na probuzení. Poslední den, který budu celý s Lukášem. Měl jsem sice už jít do práce, ale nechal jsem to na úterý, protože v úterý se bude moci, aspoň rozloučit se svou rodinou a kamarády, než odjede zpět do prahy.
Pokoušeli jsme se celí pondělí být spolu. To obsahovalo, i to že jsme se šly podívat do nedalekého parku a lázní. Oba známe ten park docela dobře, i když po nedávném zásahu už to není to co bývalo. Nešly jsme moc daleko, protože ho kousl nějaky hnusný hmyz. A on na to měl alergickou reakci. To znamenalo, že měl úplně oteklou nohu, tak že jsme se usadily na lavičce naproti jednomu rybníku, a povídali si všemožné blbosti. Později nás vyrušila jedna kamarádka volala, aby jsme šly na pivo, po delším rozmýšlení jsme se rozhodli, že půjdeme. I když jí moc nemusíme, přesvědčilo nás to, že tam bude taky ta pankáčka.
Domů jsem došel celkem unavený. Lehl jsem si rovnou do postele, a čekal až Lukáš ke mě přijde. Docela mu to trvalo, protože se ještě vykecával se svým bratrem. Když už jsem skoro usnul, tak jsem ucítil, jak jeho tělo lehá vedle mě. Netrvalo dlouho, a usnul jsem klidným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama