Den blbec

2. září 2015 v 20:52 | Edgar
Dneska byl pro mě takzvaný den blbec. Vedlo se mi prakticky už odrána, co jsem otevřel oči. Jako první jsem po ránu šlápl na kočku, která to nevzala moc sportovně a poškrábala mě. Pak, když jsem si zavazoval boty, tak jsem přetrhl tkaničku, náhradní jsem pochopitelně u sebe neměl. Takže jsem musel trochu za improvizovat. Když jsem si v jednom nejmenovaném marketu kupoval svačinu, tak měli samoobslužné kasy zavřeno, protože do nich cpali peníze. Normální kasy byli bez prodavaček. To je situace, která se odehrává už týden. Doufal jsem, že nástupem prvního září skončí, protože školáci si budou nakupovat a tak podobně. Byl jsem hodně naštvaný, hlavně protože jsem pospíchal. Utrousil jsem něco o zadku a nejstarším řemesle. To slyšela jedna sličná slečna a šla za kasu. Když po mě chtěla peníze, tak jsem jí dal tu největší bankovku, co jsem našel. Po otázce, zda nemám drobné, jsem jí nevrle odpověděl, že ne. Aby toho v krámě nebylo dost, tak trafika má otevřeno od osmi. Od osmi! Kde si mají školáci kupovat cigarety.

Cestou do lesa jsem doufal, že smůlu jsem si už vyčerpal. Bohužel to tak nebylo. Začalo to nenápadně, pár pádů kvůli uklouznutí na mokrém bukovém klacku, roztrhnuté montérky na zadku, posléze i na nohavici. Taky ještě říznutí do kamene. To vše mě mělo varovat, že katastrofa se teprve chystá. A to v podobě zákeřného klacku pod nohy, který měl za následek můj pád z kopce dolů do klestu. Hubou napřed. Jelikož jsem v tomto ohledu zkušený, tak vím jak padnout. To se mi skoro i povedlo, po druhém kotrmelci jsem se zastavil. Ale bohužel trochu nešťastně, jedna zbloudilá větývka mě vzala přes spodek a to docela silně. Když jsem vstal, tak jsem oznámil, že si nejsem jist zda budu ještě dělat, protože ten pád nebyl moc příjemný. Kecám celá ta věta zněla, asi tak to "Kurva já se na to můžu akorát vysrat. Dneska už na to seru jak na placatý šutr." Samozřejmě to nebylo řečeno potichu. Jelikož byl dnešek opravdu pracovně náročný a všichni jsme měli toho plné zuby, tak si vzali moje slova k srdci. Zkrátka jsem se zabalili a jeli domů.

Cestou domů jsem přemýšlel co je dneska za den. A co se mi to děje. Hlavně mi vrtalo hlavou, jestli někdo nemá mojí vúdú panenku. Což o to, adeptů by ve finále bylo. Vzhledem k té epizodě s rozkrokem, tak bych to tipoval na někoho z ex. Hned mě napadl poslední bývalí, toho jsem ale musel hned zavrhnout. Je to zemitý člověk, ten by mě nakopal rovnou.

Doma jsem se radši už do větších akcí nepouštěl. Kočce jsem dal její oblíbené granule, aby mi odpustila to ráno, vzhledem k tomu jak na mě koukala a pak následně mňoukala, tak to asi moc nezabralo. Budu jí muset, pak někdy dát šunku nebo kousek syrového masa. Sedl jsem si do křesla a začetl se do Dvou věží. Po chvíli jsem si uvědomil, že dneska to je čtyřicet dva let, co umřel John Ronald Reuel Tolkien. To mě trochu odradilo od čtení, ale nakonec jsem si řekl, že nejlepší způsob, jak uctít jeho památku, je přečíst si část jeho knihy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama