Celer

30. září 2015 v 21:42 | Edgar
Konečně jsem se v klidu vyspal. Žádné probouzení, žádné zdlouhavé usínání zkrátka pohoda. Měl jsem z toho radost, ale ta netrvala dlouho, hned jak jsem vyšel ven, tak bylo po ní. Hned mi totiž bylo jasné, že dneska bude zima. Sousedé totiž škrábali auta. Byl jsem líný se vracet domu, a vzít si na sebe teplejší hadry. Řekl jsem si, že to přežiji.
Po ránu teploměr v Jáchymově ukazoval čtyři stupně. To mi opravdu zvedlo náladu, protože to znamenalo, že jediná obrana proti zimě bude pohyb. Aspoň to bude rychleji utíkat, a rychleji budeme hotoví s prací, a brzy budeme doma. Řekl jsem si naivně. Opak byl pravdou den se vlekl, táhl a čas neubíhal.
Po práci jsem neměl, ani chuť na pivo. Šel jsem rovnou domů, jen jsem si šel koupit věci na zítřejší svačinu, k mému oblíbenému asijskému obchodníkovi. Po cestě jsem uviděl malé děti jak pouštějí draka, další znamení podzimu. Já osobně jsem nikdy draka nepouštěl, nikdy mě to k tomu netáhlo, asi mi to znechutily ty veselé historky, co vykládali ostatní spolužáci. Navíc mi to připadalo strašně hloupé, asi jako stavění sněhuláka v zimě.
V obchodě jsem dlouho hledal, něco co bych si dal vyloženě s chutí. Šlo spíš o to, že jsem nechtěl zase jíst chleba, máslo, hermelín a šunku. To bylo pro mě docela těžký, protože to jím velice často, no budu upřimný pořád. Ke svačině jsem si ostatně kupoval to samé i v marketu, akorát že s pálivým salátem v akci. Jen jsem si na to vzpomenul, a udělalo si mi divně u žaludku. Tak jsem z chlaďáku vyhrabal tvaroh. V oddělení kde má zeleninu jsem vzal cibuli, papriku a rajčata. Rozhodl jsem se, že si spatlám z toho pomazánku, ale pro jistotu jsem čapl ještě ten hermelín a anglickou slaninu.
Doma jsem se pustil do patlání té pomazánky, když jsme jely domů z práce, tak v autě v rádiu hrál Meky, tak jsem si musel pustit mojí oblíbenou slovenskou skupinu Horkýže slíže. Abych jsem k tomu měl i správný rytmus. Když jsem to dopatlal, tak to chuťově nebylo nejhorší, už jsem udělal větší hnusy, naposledy se mi to povedlo před měsícem. To jsem dělal dřezoví guláš. Napatlal jsem to na chleby. Ale pro jistotu jsem k tomu přibalil i ten hermelín se slaninou.
Nechtěl jsem už nic dělat, ani se čímkoliv zabývat. Pustil jsem si rádio, pak si lehl, jen jsem čuměl do stropu, a zabýval se myšlenkou, jaký by to bylo kdybych byl třeba celer. Jaký by byly moje sny? A co životní cíle? Zabývám se celerem často. Hlavně od té doby, kdy mi nesmrtelnost chrousta přišla úplně zbytečná.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama