Venku

16. srpna 2015 v 21:15 | Edgar
Jak jsem si v sobotu slíbil nebo spíš stanovil. Šel jsem ven, na menší prohlídku okolí, i když jsem vstal poměrně pozdě. A navíc pršelo. Konečně v kuse pršelo déle než deset minut. Nasnídal jsem se zkontroloval co mám v mobilu za muziku a vyrazil jsem na cestu.

Prošel jsem rychle mezi paneláky a šel směrem do hor. Měl jsem to naplánovaný, no naplánovaný. Spíš se mi hlavě, tak trochu zformovala cesta, jasně že jsem si to nerozvrhl, tak abych po cestě nepotkal žádné občerstvení. První zastávka byla v jedné horské vísce na oběd a pivo.

Než jsem tam ale došel, tak jsem musel ujít kus cesty lesem a polem. Trošku na prd bylo, že mi do toho pršelo, ale dalo se to přežít. Vždy když jdu tuhle cestu, tak se těším na výhled, který se mi naskytne dolů do toho podhůří. Samozřejmě je tam vidět povrchoví důl a elektrárny. Občas přemýšlím jak to asi vypadalo, když tam ta velká jáma nebyla. Jasně vím, že tam byly vesnice a lesy, nebo pole a louky, ale představit si to nedokáži. Zkoušel jsem i najít starý fotky ze sudet na internetu. Byly tam různý fotky zaniklých obcí o kolo, ale tuhle lokalitu jsem tam nenašel. Některým lidem se ten výhled nelíbí. Člověk se nemůže divit, přece jenom je to jako pěst na oko. Mě to připadá přinejmenším zajímaví, rozhodně lepší, než když bych se otočil čelem zad a hleděl na větrné elektrárny, ale asi jde o zvyk.

Kousek od toho výhledu asi kilometr, je ta hospoda na oběd. Vždy si vyberu tuhle, protože tu vaří na hovno a doufám v to, že se zlepší, ale zatím nic. A to už tam chodím, ne zrovna pravidelně nechci trpět žaludečními potížemi, asi přes pět let. Kousek od téhle putyky je jedna o dost lepší. Mají tam i lepší pivo, ale proč tam chodit, když vím že tam to je super. Abych byl k té hospodě féroví, tak si tam pak beru pivo do petky na cestu domů a dám si jedno na stojáka. Čepuje tam pokaždé ten samí hostinský. Pokaždé mi říká, že jsem pako a mám se najíst u něj. Na to mu odpovídám, že jsem ještě moc mladý na to, abych měl jenom dobrý věci k jídlu.

Cestu domů jsme zvolil delší cestu, která vede přes dvě zaniklé usedlosti, které se po odsunu němců rozpadly. Zbyly z nich jen obvodoví zdi a náznaky cest. Pokaždé si přestavuji, jak to tam asi vypadalo, když tam ty domy stáli.

Vždy mám tu představu jak tu žily rodiny několik generací. Věnovali se pěstování dobytka a výchově dětí, kterých měli hodně jak bylo zvykem. V sadu pěstovali jablka. Do města jezdily s koňským povozem na trh, aby prodali to co vypěstovali a vyrobily. Tak tu žily v klidu a pohodě. Dokud se neobjevila SdP v čele s Konradem. Když bylo po Mnichovu tak odsunuli české obyvatelstvo. Tady se má představa ztrácí, v tom jestli byli proti a nebo s tím souhlasily. Když byla válka prohrána, tak češi odsunuli němce a pak to tu začalo chátrat a chátrat.

Celkově je to místo docela depresivní už z několika důvodů. Dnešní počasí tomu moc nepomohlo. Tak nějak bych si představoval místo, kde se odehrávala povídka Zánik domu Usherů. Akorát tam nebylo takové panské sídlo. I když obvodové zdi naznačují, že tu byly velké statky.

Rychle jsem pak nabral směr město, abych si připravil věci do práce. A pak hurá dalších pět pracovních dní. Pokoušel jsem se na tento fakt zapomenout a jít bezmyšlenkovitě domů. K tomu mi pomohl telefon a sluchátka, pustil jsem si to na plný pecky a šel z hor dolů. Podél potoka kde se střídaly smíšené lesy s jehličnatými. A pak podél řeky. Po cestě byla samozřejmě pauza, na jedno točený a klobásu, která byla na poměry docela dobrá. To bylo, asi největší překvapení dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama