Sobota

8. srpna 2015 v 22:28 | Edgar
Vedro, dneska bylo neskutečné vedro, ostatně jako celé tohle léto, nebo aspoň jeho většina. Měl jsem v hlavě tolik věcí, který bych rád během soboty udělal. Ale kvůli nesnesitelnému vedru to fakt nešlo. Nikdy jsem nebyl ten typ člověka který vítá léto s otevřenou náručí. Vždy mi spíš imponoval podzim a zima. Zdá se mi, že i ta krajina na podzim, či v zimě je hezčí. Akorát jako dítě jsem se těšil na léto a to z důvodu prázdnin.

Moje prázdninová aktivita většinou spočívala v nic nedělání a ležení. Nejsem sportovní typ, který by se rozhodl, že si jde zahrát fotbal s kluka, nebo jít si zaběhat. Teď když o tom tak přemýšlím, tak ani v té době jsem neměl moc kamarádů, kteří by těmto aktivitám holdovali. Většinou to přišlo až pak, když se jim věk přehoupl přes dvacítku. Tak někteří začali sportovat, nebo se více pohybovat. Já zůstal stejný.

Jediné co mě z pohybových aktivit bavilo, bylo plavání a to mi i zůstalo. Proto jsem celý pracovní týden přemýšlel o tom, že si půjdu zaplavat, ale chybička se vždy vloudí. Ať už v podobě částečně pracovní soboty, nebo absencí koupaliště, které by odpovídaly tomu, že chci plavat a ne být v přeplněném bazénu a nemoci udělat ani tempo. Dříve tohle dilema řešila řeka, kde se dalo v rámci možností plavat, ale bohužel díky suchu to dnes nešlo, ani při sebevětším snažením. Další varianta by byla koupaliště v sousední vesnici. Tam je zase ten problém dojít tam. Ne, že by tam nejel autobus či vlak. Ale jedna z mích zásad říká, když tam můžu dojít pěšky, tak nebudu platit za odvoz. Navíc si říkám, že pohyb mi nemůže uškodit. Jeden můj kamarád tvrdí, že tohle je, asi moje nejlepší zásada. Pokaždé mu tvrdím, že to není vždy výhra, obzvlášť, když mám nějaké to promile a trvám na tom, že domů dojdu. Teď už to takové není tak často, protože už moc nepiji. Dříve to bylo horší. Musel jsem kolikrát zapínat náhon na všechny čtyři, ani nemusím popisovat jak jsem pak vypadal. Kolikrát jsem se docela i za sebe styděl. Můj soused měl vždy radost, když mě viděl, jak se pokouším trefit klíč do zámku.

Takže jsem seděl doma. Spíš jsem přemýšlel o tom, že bych šel se vykoupat a k činu nedošlo. Na konci dne jsem zjistil, že bych tou řekou nepohrdl. To už, ale bylo pozdě. Byl jsem moc líný a nechtělo se mi nikam chodit. Takže z toho všeho nakonec sešlo. Ale vše špatné je k něčemu dobré. Po dlouhé době jsem se začetl do knihy, která se mi na stole válí už nějaký ten pátek asi od ledna. Docela s nadčením jsem se do toho začelt. Bohužel začalo postupně opadat, v půlce knihy jsem si řekl proč to čtu. Říkal jsem si to u více knih, ty mě pak ke konci mile překvapily. Tahle mě, ale štvala už od začátku, tak jsem byl na vážkách, zda jí dočíst a mít dobrý pocit z toho, že jsem to nevzdal a dal jí šanci, nebo to zahodit a smířit se s tím, že na některé věci opravdu nemám žaludek. Dal jsem jí ještě dvě kapitoly, aby mě přesvědčila, že mám pokračovat. To se jí nepovedlo, řekl jsem si, že to je totální úlet a dal jí stranou. Rozhodl jsem se, že jí dám ještě šanci až nebudu vědět co dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama