Sen

17. srpna 2015 v 19:44 | Edgar
Ráno mě probudil hodně divný sen, který se podle všeho odehrával v USA. V hotelu plný zazobanců. Podle oblečení mohli být třicátý léta minulého století. Seděl jsem u stolu se třemi lidmi, kterým jsem vůbec nerozuměl. Všichni měli společenský oděv odpovídající té době. Na pódium pro pobavení hostů hráli nějaký pekelný swing. Moc jsem to nevnímal. Ohlížel jsem se po ostatních lidech a sám sebe se ptal, co tu vlastně dělám. Po skupině která hrála ten pekelný swing, přišla taková podivná ženština, která oblečením, a ani zjevem do doby nezapadala. V ruce měla mikrofon a šla ke mně. Když byla u mě, tak jsem jí hned poznal, kdo to je. Byla to Janis Joplin a začala mi do ucha zpívat Cry Baby, svým nezměnitelným hlasem a to mě probudilo. Nechápal jsem co dělá Joplinka v mém snu a ještě k tomu tam zpívá. Ne, že by mi vadil její zpěv, byla to velká zpěvačka. Vypustil jsem to z hlavy a vstal z postele, abych šel do práce.
Cestou do práce mi pořád vrtalo hlavou, co to mělo znamenat. Abych na to zapomenul, tak jsem si pustil do sluchátek na plné pecky Rammstein. Pokusil jsem se to nechal plavat s tím, že se mi zdály divnější věci. Radši jsem se zaměřil na to, že konečně není vedro hned po ránu a celkově to vypadalo, že bude pod mrakem a bude příjemný vzduch.
Krátce po příjezdu do hor mě a ostatní uvítal déšť, který buď přidával na intenzitě nebo ubíral. Tato nerozhodnost počasí byla zlomena až po dvanácté hodině, kdy začalo normálně lejt jako z konve. Díky tomu bylo naše veškeré pracovní snažení ukončeno, ale to nezabránilo tomu, že jsem byl promoklý až kost, během těch pár minut, než jsem se dostal do auta. Měl promočený všechny hadry co jsem měl na sobě. To se mi dlouho nestalo. Byl jsem za to skoro rád, protože mě ty vedra přestávali bavit.
Doma mi ještě pořád vrtal hlavou ten podivný sen, pro který jsem musel najít vysvětlení, ale nemohl. Ať jsem se snažil sebe víc. Jediný co mě pak ještě napadlo bylo, že jsem musel přece někde tu skladbu, během víkendu nebo týdne slyšet. Nemohl jsem si vzpomenout. Že bych jí slyšel v rádiu, nebo že bych si jí pouštěl. Až pak, když jsem si četl zprávy na internetu, tak mě napadla jedna myšlenka. A to ta, že jsem jí poprvé slyšel ve filmu Kdopak to mluví. Marně jsem, ale vzpomínal kdy jsem ten film viděl naposledy. Jediný co vím, že ten film jsem viděl hodně dávno a nevzpomínám si, že bych ne něj teď někdy viděl upoutávku, že ho budou dávat. Pak mě napadlo ještě, že by to mohlo souviset s tím, kdy jsem jí slyšel poprvé a věděl, že to je Janis.
To bylo, když mi bylo patnáct. S kamarádem jsme koukali na koncert Jimiho Hendrixe, popíjeli jsme levné víno a kouřily trávu. Ten koncert se odehrával ve Woodstocku. Po té co jsme ho dokoukaly. Tak mi řekl, že má ještě nahrávky těch kapel, co tam ještě vystupovali. Ze všech mi v hlavě zůstala hlavně Joplinka a její Work my lord. Došlo mi, že ten sen mě upozornil na to, že uběhlo čtyřicet šest let od festivalu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama