Pád

13. srpna 2015 v 21:27 | Edgar
Dneska bylo ráno docela hezky, foukal vítr. Dokonce to vypadalo, že bude zataženo. Tak jsem se docela i těšil do práce, ale průběh dne mě přesvědčil o tom, že nemám chválit dne před večerem. Aspoň tedy co se týče počasí, protože začalo od desíti slunce přitápět. Vítr naštěstí stále foukal, takže se to dalo vydržet.

V práci se mi povedlo, že jsme mé dva spolupracovníky hodně rozesmál. Pochopitelně na svůj účet. A to díky svému vnitřnímu hlasu, který mi napovídá občas strášné blbosti. Díky kterým, mé činy jsou na úrovní pětiletého dítěte. Když, jsem šel na místo kde jsme měli věci. Tak mě napadlo, že by nebylo špatný jít po kládách, protože se mi nechtělo obcházet celou paseku. Tak jsem šel přímo přes ní a po kládách. Když to ostatní zpozorovali co dělám, tak si jako první pomysleli, že jsem blbej. Pak, ale následovali rady a poznámky typu. "Spadneš a rozbiješ si hubu." A nebo. "Tam ta se s tebou rozjede." Vždy na to odpovídám. "Prosím tě, máš raní deprese." Dneska jsem tuto větu vynechal, protože ta jedna potvora přede mnou vypadala, že by to mohla udělat. Soustředil jsem se na to jak na ní našlapuji. Po dvou krocích se začala otáčet.

Za točil se mi svět, z čehož jsem pochopil hned, že padám. Mozek zavelel, zahoď pilu co nejdál od sebe a pokus se dopadnou do klestu. To se povedlo tak napůl. Pila letěla hodně daleko, ale ten dopad byl horší. Přesněji zády na další kmen. Křuplo mi v zádech jako nikdy za můj život. Zády jsem pochopitelně sjel po kmeni dolů. To mělo za následek to, že jsem si sedřel kůži až mi vyhrkli slzy. Seděl jsem zády opřený o tu kládu a koukal, jak ta která mi ujela pod nohama se vesele valí dolů.

Po tom co jsem provedl velice hlubokou a zničující sebekritiky, při které byly, asi nejslušnější spojky a předložky. Jsem jen ležel a poslouchal smích mých kolegů. Neměl jsem jim to za zlé, taky bych se smál, kdyby se jim stalo něco podobného. Já, se taky směji, když se jim nedaří a jelikož, asi karma funguje, tak většinou po mích salvách smíchu, se mi stane nějaká špatnost. Jak jsem tam tak ležel a vychutnával si tu bolest, tak jsem uvažoval jestli vstanu sám, nebo budu potřebovat pomoc. Pak se někde ve mně ozvalo, to tě nesmí ani napadnou. Tak jsem se začal zvedat sám a s úsměvem jsem prohodil. "Tak takhle se po kládách nechodí." Sebral jsem pilu a šel k naším věcem. Těšil se až se zpotím a do těch sedřených zad se mi dá pot. Zbytek pracovního dne, jsem si už jen vyloženě užíval.

Po práci jsem neměl náladu cokoliv dělat a kamkoliv chodit. Tak jsem se zabarikádoval doma. Zapnul jsem počítač a začal koukat na britcomi. Nic jsem pak nedělal. Byl jsem líný si udělat i jídlo. Ještě, že zítra je pátek, poslední pracovní den. Tedy aspoň pro mě, na víkend jsem si dal jako úkol, zajít do nedalekého pivovaru. Byl jsem tam naposled před rokem, aspoň si dám něco jiného než Gambrinus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama