Nemyslet

23. srpna 2015 v 20:30 | Edgar |  Téma týdne
Jak nemyslet je vždy složité. Kolikrát je to prakticky nemožné, protože jsou místa kde najednou člověk vidí své vzpomínky a musí na ně myslet. Musí myslet na to co a jak bylo a co by bylo, kdyby vše bylo jinak. Mám takové místo, kde se mi nedaří nemyslet. Vždy, když jsem tam byl, tak jsem myslel na to co se stalo, a to i když jsem se pokoušel jakkoliv se na to nesoustředit, tak to nešlo.
Byla a ještě pořád to je jedna hospoda, kam jsem pravidelně docházel po práci. Byla to klasická hospoda pro chlapi co chodí z práce rovnou na pivo, takže žádný zázrak. Bylo tam na huleno, vzduch obsahoval, asi čtyři startky na metr krychloví. Takže nic pro citlivky, když jsem tam chodil, tak jsem byl nejmladší štamgast. Bylo mi dvacet dva a druhému nejmladšímu u stolu bylo třicet šest. Pak už se jen věk stupňoval, a i když jsem si s nimi občas nerozuměl, tak jsem tam chodil rád a navíc se mi nechtělo v pracovních hadrech chodit jinam.
V létě tam brigádně obsluhoval nevlastní syn majitele, takže jsem si tam měl i s kým pokecat o blbostech a výhodách nízkého věku. Čímž jsme občas dostávali do varu ostatní. Tenkrát a i teď jsem si říkal, že nám závidí, protože většina z nich v našem věku už měla po jednom dítěti a jako bonus měli pochopitelně kroužek na prstu, kterým jim říkal co mohou a co ne. Kdežto mi jsme byli bezdětný a bez drahých poloviček, když to šlo, tak jsme vymetali různé akce a hospody. Občas jsme se potkávali v nonstopu kam jsme se uchylovali na jídlo, než jsme pak šli domů spát.
Jednou sem se v té hospodě stavil v sobotu hodinu před zavíračkou, abych se nastartoval a pak pokračoval okruhu, který čítal ještě šest zastávek. Hospodu už měl prázdnou, seděl tam sám a jeden týpek si tam dával pivo na stojáka. Sedl jsem si na své místo a přinesl mi pivo. Řekl, že bude asi zavírat dřív, když má prázdno a udělá si hárek, protože zítra tam bude obsluhovat jeho otčím.
Seděl jsem a pomalu pil pivo a kouřil jednu za druhou, on seděl a počítal. Nechtěl jsem ho rušit, tak jsem na něj moc nemluvil a hleděl před sebe na televizi. Hrál tam hudební kanál, který vysílal klipy z let osmdesátých, docela jsem se tím i bavil a navíc to byla docela příjemná změna. Většinou tam běžel jen sportovní kanál a jelikož mě sport nikdy moc nebral, tak jsem jí nikdy nevnímal. Vyložený utrpení byl pro mě vždycky tenis.
Ze sledování klipů mě vytrhl jeho hlas, který mi oznamoval, že jestli chci, tak mi natočí ještě tři piva, a pak že bude zavírat. Souhlasil jsem, že si je ještě dám a pak půjdu na svojí pochůzku po hospodách, v hlavě jsem si pomalu dával dohromady kam půjdu. Když jsem byl pevně rozhodnut, tak jsem v pití nasadil rychlejší tempo, abych měl ty piva rychle za sebou. Dopil jsem rychle druhý, otočil jsem se na něj a zjistil jsem, že už přestal počítat a kouká taky na bednu. Zvedl se natočil mi pivo a chvíli se na mě divně díval, z čehož mi bylo jasný, že se na něco chce zeptat, ale neví jak. Nebo se bojí, chvíli seděl mlčky a já se pokoušel rychle vypít to pivo, abych ho nezdržoval. Po chvíli promluvil.
"Ty, asi půjdeš dál pít." Řekl jen tak, aby začal hovor.
"Jo, jdu ještě někam pokračovat." Odpověděl jsem a pomalu dopil.
"Chceš ještě jedno." Zeptal se vstal a na natočil mi ho.
"Co mám dělat, když mi ho už neseš." Řekl jsem s úsměvem. "Rovnou ti to zaplatím." Dodal jsem.
"Ok. Tady to máš." Řekl a podal mi spočítaný lístek.
"Tak tady to máš a zaokrouhli to." Podal jsem mu peníze.
"Dík. Můžu se tě na něco zeptat?" Zeptal se nesměle.
"Na co?" Zeptal jsem a tušil, že to nebude jen tak.
"Víš nikdy jsi nemluvil o tom, že by jsi s někým chodil, nebo že by jsi někde nějakou holku sbalil, a ani o žádný nikdy nemluvíš." Řekl trochu zamyšleně.
"Chceš tím říct něco konkrétního?" Zeptal jsem se, ač jsem věděl kam tím míří.
"No jseš teplouš nebo ne?" Řekl rychle, musel jsem se v duchu pousmát, ale zachoval jsem si vážnou tvář.
"Myslím, že ti nic není do toho s kým spím či chodím." Odpověděl jsem, tak jak odpovídám skoro všem, co tuhle otázku položí.
"Jasně, že to je tvoje věc, ale ostatní od stolu se o to začínají zajímat."
"Aha, víš ty tu obsluhuješ jen na brigádu, jinak bys věděl, že tohle je věčné téma, když nemají koho drbat."
"Dobrá jen jsem ti to chtěl říct."
Dál jsme už nemluvili, zvedl jsem se ze židle a šel pokračovat do dalšího restauračního zařízení. Nemyslel jsem na tu debatu, která proběhla a nepřikládal tomu další hlubší váhu. Vytěsnil jsem to jako další trapný rozhovor na který bude lepší zapomenout. Nešlo to, myslel jsem na to pokaždé, když jsem tam šel na pivo. Štamgasti si všimli, že mezi námi se něco odehrálo, protože jsme spolu už moc nemluvili. Navíc jsem tam už netrávil tolik času jako před tím.
Jednou o víkendu v noci jsem šel okolo a viděl, že hospoda je otevřená a jsou tam i štamgasti od stolu. Uvědomil jsem si, že dneska plánovali nějakou chlastačku, tak jsem zašel dovnitř a rozhodl se, že zůstanu tam. Ostatní už byly v pokročilém stavu opilosti, tak jsem tam seděl a pozoroval ostatní, jak začínají být na plech. Když se blížila jedna hodina ranní, tak už se všichni pakovali domů. A já se zvedal k odchodu taky. Když přede mě přistál další půl litr piva. Tak jsem se znovu posadil a nechápavě hleděl na toho výčepního, ten ani nehnul brvou. Během chvíli všichni z hospody byli pryč. Přemýšlel jsem o co mu jde.
Než jsem to nějak domyslel a rozmyslel seděl naproti mně a upřeně se na mě díval. To mě dostatečně vystrašilo, po chvilce se přiblížil ke mně. Stalo se něco co jsem nečekal, začal dělat to co by slušný heterosexuál nedělal. A já jsem ho nechal, protože se mi líbil už od začátku co jsem ho viděl poprvé. Zkrátka jsem s ním prožil dost dobrou noc, kterou pak dlouho žádná netrumfla.
Po tom všem jsme se rozloučili a každý jsme šly svojí cestou. Přemýšlel jsem o tom co se stalo a co se teď bude dít. Maloval jsem si to moc růžově. Doufal jsem, že z toho bude trošku víc. Nemohl jsem se dočkat až bude mít zase službu v hospodě. Čekal jsem tři dlouhé dny, byl jsem rád, když jsem ho tam viděl. On, ale nebyl stejného názoru, když mi dal první pivo, tak mi podal papírek kde bylo napsáno, že to byl úlet, a že by bylo dobré, kdybych na to zapomenul. To, ale nešlo, od té doby jsem přestal do té hospody chodit, protože mi ho připomínala, i když tam už nedělal. Nedokázal jsem přestat na něj myslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama